Ke konci 13. století byly v Kutné Hoře a jejím nejbližším okolí objeveny na svou dobu neobyčejně bohatá ložiska stříbrné rudy. Brzy poté se začalo s výrazně vysokou těžbou stříbra. S touto těžbou souvisela i nová mincovní reforma a nové platidlo, kterým byly takzvané pražské groše.
Mincovní reformu svěřil král Václav II. florentským expertům. Výroba nového platidla pražských grošů a takzvaných parvů /což byla dvanáctina groše/ byla zahájena v červenci roku 1300. Kvalitní pražský groš tehdy vážil 3,9 gramu a obsahoval nevelkou příměs/asi jednu šestnáctinu/. Za hřivnu stříbra /253 gramů/ prodanou kutnohorské mincovně se vyplácelo 56 grošů. Z téže hřivny se ovšem vyrábělo 64 grošů. Hrubý zisk z královského regálu tedy znamenal 8 grošů na jedné hřivně. Král Václav II. tedy mohhl slušně vydělávat. Ovšem ne hned. Nejdříve musel mnoho investovat . Přišel zpočátku o zisk už tím, že se vůbec odvážil novou-tzv ,,věčnou měnu“ zavést. Navíc mincovny fungující kromě Prahy na 17 dalších místech
v Čechách i na Moravě, stejně jako úřady a prebendy s tímto podnikáním spojené musel král Václav vykoupit. Zároveň bylo nutné nahromadit dostatečné zásoby stříbra , aby se groše rychle dostaly do oběhu a přiměřeně pokryly poptávku po penězích.
Velkorysá reforma byla provedena obivuhodně rychle. V červenci roku 1300 se už pražské groše razily a
v budoucnu se měly stát jakousi ,,tvrdou“ českou měnou, velmi žádanou v celé Evropě.
Král Václav II. nemusel litovat poměrně velkých nákladů , které do měnové reformy vložil. Ty se mu téměř obratem vrátily a to v takové míře, že je historiky považován za vůbec nejbohatšího českého krále z rodu Přemyslovců.
Luboš Hora-Kladno