Josef Benda
Mezi mými kamarády z hospitalizací by se našlo množství unikátních případů. Beze sporu k nim patří i Josef Benda, kterého jsem poznal při své již zmíněné nejdelší hospitalizaci, když jsem v beřkovické léčebně čekal na přiznání invalidního důchodu.
Benda byl alkoholik, ale zcela ojedinělý případ, který se na nejpřísnějších odděleních nejenže z alkoholismu neléčil, ale naopak svou závislost dále rozvíjel. At nařizovalo vedení pověstné beřkovické ,,čtrnáctky“ sebepřísnější a sebedokonalejší nařízení, kterými by zamezilo konzumaci alkoholu přímo v léčebně, Pepík Benda byl stejně minimálně 3x do týdne na oddělení opilý.
Došlo to až tak daleko, že když nebyl vyloženě v opilosti agresivní, ošetřovatelé už ho přehlíželi a svým způsobem mu opilost tolerovali. Protože ale Josef agresivní nebyl a ke spolu-pacientům se choval kamarádsky, ti mu přímo na oddělení alkohol pašovali za nějakou tu korunu navíc, kterou potřebovali na cigarety. Josef Benda měl samozřejmě samostatné vycházky přísně zakázány.
Občas se dostal aspoň na ty společné pod dohledem ošetřovatelů. Ale když neměl ani ty a byl neustále zavřený jen na oddělení, opíjet se dokázal vesele dál, protože kamarádi pacienti mu tam alkohol pronášeli. Vedení sice zkoušelo všechna možná opatření od šacování všech příchozích ze samostatných vycházek až po zatlučení a tím znemožnění otevírání všech oken, ale Josef byl přes to všechno několikrát do týdne opilý.
Na nejpřísnější oddělení v Horních Beřkovicích ho poslali ze stejného oddělení léčebny v Kosmonosích, kde si s ním už evidentně nevěděli rady. Ale v Beřkovicích to bylo úplně to samé.
Pepík byl skvělý ,,koumák“ a vždy na nějaký způsob, jak se dostat k alkoholu přes všechna protiopatření přišel. Když nepomohlo šacování všech pacientů, ani zabednění všech oken, vymyslel Josef takový způsob jak se dostat k alkoholu, na který ošetřovatelé nikdy nepříšli. Ten spočíval v takzvané mrtvé schránce uvnitř dutiny jednoho stromu v beřkovickém parku. Pacienti, kteří měli vycházky pak koupili alkohol, ale nepašovali ho už přímo na oddělení, ale ukládali do té mrtvé schránky v dutině stromu. Jiní pacienti, kteří šli pak na společnou vycházku s ošetřovatelem do parku, dutinu šikovně vybrali, ukryli do kapes a tak pronesli na oddělení. Nikdy nikoho nenapadlo, že pacienti, kteří mohli na vycházku jen do parku a jen pod dohledem ošetřovatele mohou na oddělení propašovat alkohol. A ta poslední Bendova finta s mrtvou schránkou měla už stálý úspěch. Bylo to ovšem podmíněno druhem alkoholu, jaký Pepík pil. Nemohl si samozřejmě dovolit pít klasický alkohol. Větší flašky se ani přes mrtvou schránku propašovat nedali. Benda proto pil hlavně irony/silný líh s modrou skalicí/, pitralony, různé druhy vod po holení a podobně. Jejich malé flaštičky se daly snadno strčit do kapes, aniž by si toho ošetřovatel při společné vycházce všiml. A tak si Pepík Benda vesele popíjel stále a nebylo možné mu to zamezit. Snad mi to nebudou mít ošetřovatelé za zlé, ale i já jsem takto několikrát Pepíkovi na oddělení alkohol propašoval. A Pepík takovou věc dokázal ocenit. Zbavený svéprávnosti nebyl, v léčebně si našetřil docela slušnou částku peněz, které si mohl libovolně vybírat jako kapesné a to celé padalo na alkohol. Pepíka ostatně nic jiného ani nezajímalo. Lakomý rozhodně nebyl. V léčebně ještě kšeftoval s oblečením a i v tom uměl chodit. Vzpomínám si na jednu situaci, kdy už jsem v léčebně nebyl hospitalizován a přijel tam jen za kamarády na návštěvu. V každé kapse jsem měl malou lahvičku ironu. Ošetřovatelé si mě jako civilní návštěvu nedovolili šacovat a tak jsem Josefovi snadno dodal asi čtyři lahvičky ironu. Věnoval mi za to zánovní koženou bundu, kterou na oddělení bůhví od koko vykšeftoval.
Josef Benda byl prostě unikátní alkoholik i unikátní koumák. Jsem přesvědčen, že kdyby se na způsob pašování přes mrtvou schránku přišlo, vymyslel by si Pepík jiný způsob, jak se k alkoholu dostat. Takového člověka jako byl on jistě nelze dávat za příklad pro ostatní. Přesto jsem ho svým způsobem tak trochu obdivoval. Na toho byla celá slavná psychiatrie krátká.
Luboš Hora-Kladno