Zdeněk ,,Bača“ Hrabě
Kladenský hokejový tým se stal poprvé mistrem republiky již v roce 1959. Jedná se o generaci spojenou s nezapomenutelnými osobnostmi nejen kladenského, ale celého československého hokeje typu Bohumila Proška, Jaroslava Volfa, Václava Frohlicha, Jaroslava Jiříka a dalších výtečných hokejistů. Většina z nich je v současné době již po smrti. Jsem ročník 1964 a zástupce této první slavné kladenské generace jsem nikdy jako hráče na ledě samozřejmě neviděl. S některými z nich se mi ještě podařilo udělat své rozhovory pro noviny. Po první slavné generaci z přelomu padesátých let čekal kladenský hokej na další velké úspěchy dlouhých 15 let. Až v sezoně 1974-75 získalo hokejové Kladno druhý titul mistra republiky a bezprostředně poté následovaly čtyři další. Tu nejslavnější generaci ze sedmdesátých let už si pamatuji velmi dobře, třebaže v té době jsem ještě chodil na základní školu. Tehdy žilo při těch pěti dalších titulech celé Kladno, včetně mě hokejem.
Zdeněk Hrabě je tak trochu spojený s oběma slavnými generacemi z konce padesátých i druhé poloviny sedmdesátých let. V kladenském hokejovém áčku začínal nedlouho po prvním titulu na začátku šedesátých let a končil právě v době, kdy Kladno získalo druhý titul mistra republiky tedy v roce 1975. Takže ten jeden titul už mu nikdo vzít nemůže. Zdenka Hraběte znám také jako ředitele kladenského zimního stadionu, když v této funkci působil dlouhá léta po skončení aktivní hráčské činnosti. Rozhovor jsem s ním pro Kladenský deník dělal několikrát a vždy byl maximálně vstřícný a ochotný. At toho dokázal v hokeji sebevíc, at měl sebevětší funkci, vždy zůstal obyčejným skromným člověkem. Znám i jeho syna/mimochodem je stejný ročník narození jako já/, protože kdysi jsme spolu, nebo proti sobě jako žáci hrávali fotbal. I on to dotáhl do nejvyšší hokejové soutěže, i on měl po otci přezdívku ,,Bača“. Dlouho mi vrtalo hlavou jak ,,Bača“ starší k této přezdívce přišel. Za mého dětství se touto přezdívkou obvykle nazývali obézní lidé. A Bača starší je i v pokročilém věku jakýkoli, jen ne obézní. Naopak postavou vysoký, štíhlý a stále vysportovaný. Teprve při prvním rozhovoru s ním jsem se dozvěděl, jak vlastně k přezdívce Bača, která ho provází téměř celý život vlastně přišel. Zdeněk Hrabě měl/nebo stále má/ jen o něco málo starší sestřičku. Ta po jeho narození neuměla dobře vyslovit slovo bratříček a komolila ho na ,,bačíček“. A odtud tedy ta na Kladně již populární přezdívka ,,Bača“, která neznamená obézního člověka ale bratra.
Více než nesporným hokejovým uměním mě Zdeněk ,,Bača“ Hrabě upoutal něčím jiným. V již pokročilém věku/bylo mu už přes sedmdesát let/ náhle vážně onemocněl rakovinou lymfatických uzlin. Právě v tomto těžkém životním období v plné míře projevil svou bojovnost, kterou byl kdysi proslulý na ledové ploše. Ani v těžké situaci nepodlehl žádnému poraženectví a s nemocí se rval co to jen šlo. Absolvoval chemoterapii a v době jeho léčby jsem ho díky tomu potkával na kladenském zimáku holohlavého. Dnes po pouhých pár letech má ,,Bača“ už zase na hlavě bujnou kštici vlasů. Nad zákeřnou těžkou nemocí dokázal i v pokročilejším věku zvítězit. Občas ho na Kladně potkávám. Třebaže je o dost starší a hlavně slavnější než já, často stačí pozdravit jako první. Zůstal vždy při vší slávě a popularitě obyčejným člověkem bez hvězdných manýrů. A ještě jedno mu z hokejového mládí zůstalo. Zůstal velkým bojovníkem. Nejen na ledě, ale i v životě.
Luboš Hora-Kladno