Jindřich Karas
U Jindřicha Karase udělám jedinou výjimku. On se hokejovým mistrem republiky nestal. O titul z roku 1959 ho stejně jako Josefa Vimmera připravila jen vojna, během které hrál za Duklu Jihlava. Přesto si myslím, že do mé série ,,Rozhovorů s mistry republiky“ lze ho také zařadit. Střední útočník nezapomenutelného útoku Vimmer-Karas-Lidický mezi legendy kladenského hokeje určitě také patří. Svého času byl kapitánem kladenského hokejového áčka. A vše si vynahradil ve fotbale, kde je dvojnásobným dorosteneckým mistrem republiky. Na druhém titulu v roce 1958 měl dokonce lví podíl, když jedinou brankou zápasu rozhodl finálové utkání s Duklou Praha bombou ze třiceti metrů.
V hokejovém kladenském áčku nastupoval stabilně s výjimkou vojny od konce padesátých do začátku sedmdesátých let, než si legálně zahrál v zahraničí.
S Jindřichem Karasem jsem stejně jako s jeho parťákem z nezapomenutelné kladenské lajny Josefem Vimmerem dělal rozhovor dvakrát. Poprvé v jeho rodinném domě na Kladně, podruhé když se blížily jeho osmdesáté narozeniny na mě čekal v autě před kladenským nádražím, když jsem se vracel ze svého pražského zaměstnání.
I s ním se bylo opravdu o čem bavit. Nejen o hokeji, ale i o fotbale. Vzpomínal mimo jiné i na své hokejové angažmá v Německu, kde sice pobíral za hokej nějaké peníze, ale protože začátkem 70. let tam ještě v hokeji neexistovala profesionalita, normálně tam také pracoval.
U Jindřicha Karase mám ale jinou zajímavost. Kdysi v minulosti jsem kamarádil s jeho rozvedenou snachou. Přes ní jsem se dostal i na jeho vnuky. Ti tehdy ještě chodili na druhý stupen základky a oba samozřejmě jako tolik úspěšný dědeček hráli i hokej.
Ten jsem s nimi nikdy nehrál, ale zato jsme si společně zakopali na plácku fotbal. Se starším Martinem jsem sváděl urputné boje ve stolním tenise, s mladším Michalem zase ve stolním hokeji. Oba jsou dnes samozřejmě dávno dospělí. Nedotáhli to sice v hokeji tak daleko jako dědeček, ale oba prý vystudovali vysokou školu a hokej hrají stále také, byt jen v nižší soutěži. Já měl ale možnost poznat i dalšího Karasova vnuka, nikoli od jeho syna jako Martina a Michala, ale od Karasovy dcery. Na jméno bratrance Martina a Michala se žel už nepamatuji. Ale vedl jsem ho nejprve v kroužku míčových her pro děti, ze kterého jsem ho přivedl do skutečného fotbalu u žáků Novo Kladna, který jme tenkrát s jedním kolegou společně trénovali. Fotbal na krajské úrovni hraje prý také stále.
A tak jsme si nakonec s Jindřichem Karasem povídali nejen o hokeji a fotbale, ale i o jeho třech vnucích.
Luboš Hora -Kladno