Miroslav Krása
Celkem šestinásobný mistr republiky i několikanásobný československý reprezentant brankář Miroslav Krása si nejvyšší soutěž poprvé zachytal na vojně v Dukle Jihlava. Na Kladně totiž v době jeho začátků v áčku působila dvojice výborných brankářů Miroslav Termer -Zdeněk Vojta. Krásovi tehdy nepomohla ani skutečnost, že chytal za dorosteneckou reprezentaci. V jihlavské Dukle ale na sebe Krása výrazně upozornil, byl tam brankářskou jedničkou, v roce 1973 se v jihlavském dresu stal poprvé mistrem republiky a s tímto týmem se zúčastnil i světového poháru ve Spojených státech amerických, kde byl vyhlášen nejlepším brankářem celého turnaje. Když se vrátil z vojny na Kladno, právě zde končil brankář Vojta.
Bylo otázkou kdo bude v Kladně jedničkou mezi tyčemi, zda Krása, či Termer./Oba během své kariéry několikrát oblékli reprezentační dres./ Nastávalo období největších úspěchů kladenského hokeje spojené s pěti mistrovskými tituly. Miroslav Krása byl u všech pěti. Bylo jen dobře, že Kladno má dva velmi kvalitní vyrovnané brankáře. Když se jednomu nedařilo, naskočil druhý. S odstupem času je těžké rozhodnout, kdo z těchto dvou gólmanů byl jasnou jedničkou, i když Krása toho patrně odchytal o něco více. S Kladnem získal i vítězství v Poháru mistrů evropských zemí a zúčastnil se i zájezdu do Severní Ameriky. V reprezentačním dresu Československa měl stejně jako jeho kolega Termer smůlu v tom, že zde jednoznačně kralovala dvojice vynikajících brankářů Holeček-Dzurilla, která po většinu sedmdesátých let do branky nikoho dalšího téměř nepustila. A když pak na samém konci sedmdesátých let Holeček s Dzurillou končili, táhlo již Krásovi na třicítku a třebaže si v reprezentaci několikrát zachytal, už se hledal někdo mladší.
S Miroslavem Krásou jsem poprvé osobně mluvil dříve, než jsem začal působit jako novinář. Dělal tehdy správce kladenské sportovní haly, kam jsem si chodil zasportovat. Později přesídlil na zimní stadion, kde měl svou kancelář a už ani nevím jakou funkci v rámci kladenského hokejového oddílu. Právě tam se uskutečnil náš rozhovor.
Zavzpomínali jsme na jeho dlouhou a úspěšnou kariéru. Vzpomínal třeba na finálový zápas v Poháru mistrů evropských zemí se Spartakem Moskva. První zápas v Moskvě skončil nerozhodně 4:4. Při odvetě na Kladně vedli domácí ještě 5 minut před koncem zápasu 4:2. Zdálo se rozhodnuto. Pak ale Spartak snížil a asi minutu před koncem vyrovnal.
,,Ten vyrovnávací gól Spartaku se mi snad jen zdál. Nechtěně jsem si sám srazil lehký puk do branky.“ vzpomínal tehdy Krása. Nutno dodat že následovaly samostatné nájezdy a tam Krása svou nechtěnou chybu odčinil. Za záda mu prošel jediný puk z nájezdů a Kladno na ně nakonec zvítězilo a pro jednu sezonu se stalo nejlepším týmem v celé Evropě, což je dosud historický úspěch nejen kladenského, ale celého československého hokeje.
Pamatuji se také, jak jsem se Krásy ptal koho ve své době považoval za nejlepšího brankáře u nás i ve světě. Krása odpověděl jednoznačně: ,,U nás Dzurilla, ve světě sovětský brankář Treťjak“.
A když jsme se po rozhovoru s Krásou loučili připomněl jsem mu ještě někdejší skandování kladenských diváků při hokejovém zápase: ,,Celé Kladno jásá, chytá Míra Krása.“
Luboš Hora-Kladno