Lubomír Bauer
Dalším z řady vyložených kladenských odchovanců, kteří zažili celé období druhé poloviny sedmdesátých let minulého století, kdy kladenský tým vybojoval hned 5 titulů mistra republiky je Lubomír Bauer. Podobně jako Jaroslav Vinš je kladenským rekordmanem v počtu mistrovských titulů, kterých získal celkem 7. K pěti kladenským přidal další dva z Dukly Jihlava, ve které ,,vojákoval“ na přelomu šedesátých a sedmdesátých let minulého století. Právě po návratu z vojny na začátku sedmdesátých let ,,koketoval“ i s působením v československé hokejové reprezentaci. Narozdíl od Vinše, který je jen o několik centimetrů menší než Bauer v ní aspoň minimální příležitost dostal.
Ovšem jen v přátelských zápasech a na přátelském turnaji o cenu Izvěstijí v Moskvě.
Světové šampionáty i olympijské hry ho minuly. Měl mít sice jistou účast na MS 1972 v Praze, kde se nakonec po celých desetiletích čekání stalo Československo mistrem světa, ale krátce před zahájením šampionátu se zranil a nakonec na něm nestartoval.
Hrával na levém křídle slavného kladenského útoku ze sedmdesátých let, který ve složení Eduard Novák-Nový-Bauer dával téměř polovinu gólů mužstva, které vybojovalo 5 titulů mistra republiky. S Kladnem získal i prvenství v Poháru mistrů evropských zemí a zúčastnil se i památného zájezdu do Severní Ameriky.
S Lubomírem Bauerem jsem dělal v minulosti rozhovor pro noviny jen jednou. Bylo to téměř před třinácti lety u příležitosti jeho šedesátin. Tehdy ještě nebyl ve starobním důchodu a pracoval jako správce kladenského zámku. Samozřejmě jsme zavzpomínali na jeho hráčskou minulost. Moc toho za československou reprezentaci neodehrál ale vstřelil za ní dvě branky. Ještě si pamatoval, že obě byly v přáteláku proti Švédsku a v brance soupeře byl brankář tehdy řadou odborníků považovaný za nejlepšího v Evropě -Honken Holmqvist. Bauer mu tehdy dal oba góly a zařídil sám vítězství Československa nad Švédskem v poměru 2:1. Jeho další hráčskou kariéru pak ovlivnilo již zmíněné zranění a do reprezentace se pak v možná nejlepší generaci československé i české reprezentace už nedokázal prosadit. Když jsme spolu hovořili vůbec jsem z něj necítil nějaké osudové pocity nespravedlnosti. I když už nikdy nebyl do reprezentace povolán, doma na Kladně válel jako z partesu a to až do první poloviny osmdesátých let.
S Bauerem jsem se občas na Kladně potkával jak před mým rozhovorem s ním, tak po něm. Bydlí totiž nedaleko mě. Nedlouho po rozhovoru jsem se s ním sešel netradičně i v kladenské restauraci ,,U Dvořáků“, kde jsme si každý jen tak ,,na stojáka“ dali pivo a tady měl vlastně můj rozhovor pokračování. Dozvěděl jsem se více, především o památném finálovém utkání v Poháru mistrů evropských zemí kde Kladno porazilo sovětský Spartak Moskva. A dozvěděl jsem se věci, které by ani nebylo možné v klasických novinách zveřejnit. Především to jak jeden z moskevských hráčů, který neunesl porážku nakopal svého trenéra ve zlosti do zadku. Je to už několik let co jsem Lubomíra Bauera vůbec neviděl. Věřím však, že je zdravotně
v pořádku. Nikdy\ si na nic nestěžoval, vždy bral život takový jaký je, ale současně se uměl se životem i porvat.. Lubomír Bauer je tak přímo prototypem kladenského hokejisty z té nejúspěšnější generace v celé historii kladenského hokeje.
Luboš Hora-Kladno