Otakar Vejvoda
Rodilý Kladeňák Otakar Vejvoda se stal hokejovým mistrem někdejšího Československa hned 6x. První titul získal na začátku sedmdesátých let minulého století na vojně v dresu Dukly Jihlava a k tomu ve druhé polovině sedmdesátých let přidal dalších 5 titulů s kladenským týmem. Po tom posledním v roce 1980 přestoupil do Sparty Praha, kde byl ještě několik let oporou zadních řad. Hráčskou kariéru zakončil v osmdesátých letech na zahraničním angažmá, i když trochu netypicky v bývalé Jugoslávii, kde hrál za CZ Bělehrad. Velmi zajímavá je i jeho následná trenérská práce. Jako trenér totiž působil v hokejově exotických zemích Japonsku a Korey. V české nejvyšší soutěži vedl kromě Kladna i Litvínov. Větších hráčských úspěchů dosáhl jeho starší syn Otakar, který se jako křídelní útočník legendární kladenské Blue Line-Vejvoda-Patera-M. Procházka stal s reprezentačním týmem mistrem světa. Na vrcholové úrovni hrál hokej i jeho mladší syn Martin.
Bez obránce Otakara Vejvody staršího si nešlo kladenskou mistrovskou obranu ve druhé polovině sedmdesátých let představit. S kladenským týmem získal v roce 1979 i vítězství v Poháru mistrů evropských zemí a zúčastnil se s ním i zájezdu do Severní Ameriky, kde si zahrál proti týmům z NHL.
S Otakarem Vejvodou starším jsem dělal rozhovor dvakrát. Rád vzpomínám zejména na ten první, při příležitosti jeho šedesátin. Tenkrát právě trénoval tým Kladna v nejvyšší hokejové soutěži. Navštívil jsem ho na tréninku áčka a díky tomu se mohl podívat i přímo do kabiny kladenských hokejistů přímo mezi hráče. To se mi za celý život podařilo jen jednou. A při tom prvním rozhovoru na mě čekala ještě jedna velká událost. V hráčské kabině byl zrovna přítomen primátor Kladna Milan Volf, jinak též bývalý kladenský hokejista. A s oběma, tedy Vejvodou i Volfem jsem se nechal vyfotografovat.
Tu fotku jsem si nechal i zvětšit a vytisknout a visí dodnes v mém bytě. Kromě toho ji mám uloženou i v mobilu.
Druhý rozhovor u příležitosti jeho pětašedesátých narozenin se však v kladenské kabině už uskutečnit nemohl, protože Vejvoda už Kladno netrénoval. Sešli jsme se tenkrát v kavárně na našem sídlišti.
A ke třetímu rozhovoru koncem loňského roku při příležitosti jeho sedmdesátin už nedošlo vůbec. Zrovna byla na vrcholu koronavirová pandemie a já se díky tomu za Otakarem Vejvodou starším nevypravil, třebaže vím přesně, kde bydlí. Článek o jeho hráčské a trenérské kariéře jsem přesto pro noviny napsal a ten také vyšel. Považoval bych za neúctu bývalého vynikajícího kladenského obránce, šestinásobného mistra republiky, vítěze Poháru mistrů evropských zemí i pozdějšího úspěšného hokejového trenéra v České republice i v zahraničí veřejnosti nepřipomenout. A pak dodnes mi visí v bytě ta společná fotka s ním i kladenským primátorem. A i za tu zatím jedinou návštěvu kabiny kladenského áčka jsem Vejvodovi vděčný a svým způsobem i dlužný…
Luboš Hora-Kladno