Jaroslav Vinš
Jaroslav Vinš drží v mé sérii článků rozhovory s mistry republiky hned tři primáty.
Mistrem republiky se stal z Kladeňáků nejvíce krát-celkem 7x, čímž předčí i takové hvězdy kladenského hokeje jako Milana Nového/6 titulů mistra/, Františka Kaberleho staršího/6 titulů/, Eduarda Nováka/5 titulů/, nebo Františka Pospíšila/4 tituly jako hráč, 1 titul jako trenér/. Druhým primátem Jaroslava Vinše je nejvíce odehraných zápasů za Kladno v celé historii oddílu. Odehrál jich v letech 1965-1986 celkem 1 099. A ten třetí primát je možná nejkurioznější-je vůbec nejmenším žijícím kladenským hokejovým mistrem republiky. Nevím sice přesně kolik měří, ale vzhledem k tomu, že je o něco menší než já, odhaduji jeho výšku maximálně na 168 cm.
Jaroslav Vinš měl ve své extrémně dlouhé hráčské kariéře štěstí i smůlu. Štěstí třeba v tom že hrál po celé nejlepší období v historii kladenského hokeje v sedmdesátých letech za Kladno, nebo i v tom, že krátce předtím než Kladeňáci získali 5 mistrovských titulů už měl ,,v kapse“ ty první dva tituly, které získal na vojně v Dukle Jihlava. Smůlu pak naopak v tom, že i když mu to šlo sebelíp, nikdy si nezahrál za áčko československé reprezentace. Jediný důvod? Příliš malý vzrůst na hokejového obránce! S Jardou Vinšem jsem dělal rozhovor pro
klasické noviny hned dvakrát. Vždy na stejném místě-v prostorách občerstvovacího bistra na kladenském atletickém stadionu, zvaném Sletiště, které dříve vlastnil, později bistro předal synovi a již v něm jen vypomáhá.
Poprvé u příležitosti jeho pětašedesátin, podruhé sedmdesátých narozenin. Protože se narodil v roce 1947, věřím, že příští rok se mi podaří udělat rozhovor třetí k jeho pětasedmdesátinám.
Nevím jestli by Jaroslav Vinš obstál v současném vrcholovém hokeji, který je jiný, než v době jeho aktivní kariéry, především mnohem tvrdší, ale také mnohem méně technický a navíc téměř zcela bez někdejší kombinační hry a hráčské inteligence. Vinš by byl přece jen na dnešní vrcholový hokej opravdu malý. Ve své době však byl hokejovou hvězdou a vynikal především technikou hole i hokejovým myšlením. Tyto přednosti současní hokejisté dost postrádají. Jaroslava Vinše jako hokejistu však nedostatek centimetrů výšky příliš netrápil. Pamatuji se na jeho slova, která mi řekl. ,,Nenarostl jsem, co s tím nadělám. Brečet proto nebudu.“ Někdy když přemýšlím o tom proč nejsem přece jen aspoň o nějaký cenťák vyšší si je v duchu opakuji.
A nejen nedostatek centimetrů výšky mě pojí s Jardou Vinšem. Přestože je o plných 17 let starší než já, byli jsme oba v sezoně 1982-83 na soupisce jednoho týmu. Nikoli hokejového, ale fotbalového, konkrétně tehdejšího SOKOLA Velká Dobrá v I. A fotbalové třídě. Každý ovšem v jiné pozici. Já tam jako končící dorostenec rok hostoval mezi muži a Vinš, který se věnoval podstatně více hokeji s námi netrénoval a jen příležitostně nastoupil do zápasu. Narozdíl ode mě však byl vždy oporou týmu. Já se po roce hostování ve Velké Dobré vrátil do Kladna a po dalším roce v kladenském béčku se soutěžním fotbalem jako hráč úplně skončil. Vinš, který je o generaci starší než já, hrál však hokej i fotbal soutěžně ještě několik let.
Dnes už Jaroslav Vinš na soutěžní úrovni hokej ani fotbal samozřejmě nehraje. Dokonce už i to občerstvovací bistro předal synovi. Občas tam stále vypomáhá. Aspoň vím, kde ho při plánovaném třetím rozhovoru mám hledat. A když ho nenajdu tam vyrazím na Velkou Dobrou. Třebaže se v této obci těsně vedle Kladna přímo nenarodil, žije v ní uč mnoho desetiletí, vlastně od dětství. A až za ním zase vyrazím určitě budu mít na vědomí jedno:
Tenhle nejmenší kladenský hokejista to v mnohém dotáhl nejdále….
Luboš Hora-Kladno