Bohumil Prošek
Již avizovanou sérii svých ,,Rozhovorů s hokejovými mistry republiky“ zahajuji osobností, nejen kladenského, ale celého československého hokeje z nejpovolanějších, dnes žel již nežijícím Bohumilem Proškem. Ten se mohl chlubit mistrovskými tituly nejen z pozice hráče, ale i z pozice trenéra. Jako hráč byl mistrem republiky celkem 5x.
Na tom, že patří k vůbec nejúspěšnějším kladenským hokejistům nemůže nic změnit ani fakt, že čtyři tyto tituly vybojoval na prodloužené vojně v 50. letech v RH Brno. V roce 1959 už jako hráč Kladna byl velkou oporou týmu, který pro největší město Středočeského kraje vybojoval ten historicky první titul. Oproti jiným kladenským hokejistům/kromě dvou -Volfa a Pospíšila/ má
v jednom výrazně navrch. Bohumil Prošek získal totiž pro Kladno i mistrovský titul z pozice hlavního trenéra týmu. Kromě toho jako trenér přivedl kladenský tým i k vítězství v Poháru mistrů evropských zemí v roce 1979 a na zájezdu do severní Ameriky vedl ve druhé polovině 70. let mužstvo Kladna, které dokázalo porazit i některé týmy z NHL Jako reprezentant Československa získal v 50. letech na mistrovstvích světa jednu stříbrnou a dvě bronzové medaile.
S dnes žel již nežijícím Bohoušem Proškem jsem v minulosti dělal pro noviny rozhovor hned dvakrát. Bylo to v místě jeho bydliště v krásném rodinném domě v obci Horní Bezděkov necelých 10 kilometrů od Kladna. Věděl jsem tenkrát jen, že bydlí v této obci, ale ne přesně kde. I když Horní Bezděkov je poměrně velkou obcí, vůbec nebyl problém Proška najít. V obci slavného hokejistu znal úplně každý a i ze svých dotazů na přesné místo jeho bydliště bylo vidět, že ho tu mají místní občané rádi. Ještě si pamatuji, že při tom prvním rozhovoru, kdy mu bylo 75 let, byla ještě naživu jeho manželka, zatímco při druhém u příležitosti jeho osmdesátin již byl vdovcem.
V obou případech mě přijal velmi srdečně a velmi pěkně jsme si popovídali i zavzpomínali.
A Bohouš Prošek mi vyprávěl a já doslova hltal každé jeho slovo. Vyprávěl o historickém zájezdu Kladna do severní Ameriky, kde tým pod jeho trenérským vedením porazil i některé týmy z NHL i o svém trenérském angažmá v dalekém Japonsku .Dozvěděl jsem se, že s Japonci se trenérovi pracuje mnohem lépe než s Evropany/Prošek mi tehdy řekl doslova: ,,Japonci poslechnou trenéra na slovo. Těm kdybych řekl, aby lízali led, tak ho budou lízat.“
A zase vzpomínal na své sportovní mládí, kdy prý byl stejně dobrým fotbalistou jako hokejistou. O tom, že odehrál i několik zápasů v nejvyšší fotbalové soutěži a vstřelil v ní i jeden gól jsem
z knížek věděl. Jen jsem nevěděl, že ten jediný gól dal na vojně v Brně za jeho vojenský tým právě proti rodnému Kladnu. A vzpomínal i na senzační vítězství Kladna v Poháru mistrů evropských zemí v roce 1979, kdy Kladno bylo aspoň pro jeden rok nejlepším hokejovým týmem v celé Evropě.
A ještě na jeden nehokejový zážitek z našich rozhovorů se pamatuji. O přátelské a vyloženě vstřícné povaze Bohouše Proška svědčí trochu úsměvný fakt. Proškovi krátce před naším rozhovorem nějaký kamarád truhlář daroval snad třicet zbrusu nových topůrek k sekyrce. Při loučení se mnou mi Bohouš chtěl aspoň dvě vnutit, abych si je odnesl. Jenže bydlím v paneláku, a byla by mi k ničemu a tak jsem odešel bez nich.
S Bohumilem Proškem jsem se ale nesetkal jen v jeho rodinném domku v Horním Bezděkově. Setkali jsme se ještě v soukromé ,,Síni hokejové slávy“, kterou tehdy měl její zakladatel i majitel Josef Hošek v místech bývalé šachy zvaném ,,Na armádě“/ dnes ji má přímo ve svém bydlišti
v Lánech/. Z tohoto setkání pochází moje společná fotka s Proškem i dalším bývalým hokejovým reprezentantem Frohlichem.
Ten poslední a nezapomenutelný zážitek svých osobních setkání s Bohoušem Proškem si záměrně nechávám na konec. Došlo k němu v celorepublikově známé obci Lány, ovšem ne
v prezidentském parku, nebo zámku, ale na místních kurtech. Pravidelně tam proti sobě nastupovali v tenisové čtyřhře kladenští hokejoví veteráni oba bývalí českoslovenští reprezentanti i medailisté z MS v ledním hokeji Bohouš Prošek s Václavem Frohlichem proti lánské dvojici seniorů Bechyně/bývalý atletický rekordman/-Moravec/tehdy ještě stále aktivní stolní tenista/. Všichni byli už v pokročilém seniorském věku Třeba Bechyně tenkrát už překročil pětaosmdesátku, ostatním bylo kolem osmdesáti. Ale na kurtech váleli jako dvacetiletí mladíci.
Já o tom tenkrát napsal článek a měl jsem tu čest někdejším sportovním hvězdám a reprezentantům ten zápas pískat. Za čest jsem bral i to že jsem jim sbíral míčky. Komu se také poštěstí se za takových to okolností s bývalými sportovními hvězdami se setkat. Ten nezapomenutelný zážitek už žel opakování mít nebude. Bomumil Prošek skvělý hráč, trenér ale především člověk před několika lety zemřel.
Luboš Hora-Kladno