8. část
Nedlouho po návratu Gorkého do Ruska, vypukla v roce 1914 I. světová válka.
Pro špatně vyzbrojené a špatnými veliteli vedené Rusko měla téměř katastrofální
následky a to nejen pro samotné vojáky, ale i pro prosté lidi v zázemí,
kteří vyloženě strádali hladem a bídou. Gorkij během války ostře vystupoval
proti politice carské vlády i proti samotné válce. Tím se dostával do ostrých
polemik s pravicovými kruhy, které ho nazývaly defaitistou. Válku pojmenoval
již ve ,,Dni"/ 1914/ šílenstvím. Válku podle Gorkého nepodnikají národy,
ale jejich hrabiví vládci. Německý proletariát se stejně jako ruský nezajímá
o koloniální politiku a nepřemýšlí o tom, jak by bylo výhodné rozdělit Afriku,
nebo Asii. Smysl života v té době spatřoval Maxim Gorkij ve službě revoluci
a ostře agitoval proti buržoazní literatuře zachvácené šovinismem.
Když pak v roce 1917 vypukla v Rusku nejprve únorová a posléze i říjnová
revoluce vyslovil Gorkij nejprve odmítavé stanovisko k bolševickým metodám
boje za socialismus - proti zbytečné ukrutnosti , proti které i proti destrukci
prvních bolševicko - revolučních chvil mobilizoval rozum a potřebu
práce pro budoucnost. V té složité celospolečenské době dokonce nakrátko
přilnul k menševickému petrohradskému časopisu ,,Nový život".
Ale již na přelomu sedmnáctého a osmnáctého roku své názory změnil
a v jeho článcích se začal objevovat jiný názor, poznání, že bolševici
opravdu probudili masu a že nový člověk se vždy nutně rodí v krvi.
Články, které Gorkij publikoval roku 1918 v časopisu ,,Komunistická internacionála"
znamenají definitivní přelom v jeho ideových hlediscích. Následující občanská
válka v Rusku a především zahraniční vojenská intervence do záležitostí ruské
země ho v přelomu názorů a definitivnímu příklonu k bolševismu ještě více utvrdily.
Roku 1921 se u Gorkého poprvé objevuje vážná nemoc, projevující se chrlením krve.
U člověka, který si v ranném mládí, díky sebevražednému pokusu těžce poranil plíce
a který v minulosti prožil tolik bídy a strádání je to naprosto logické.
Maxim Gorkij se po prvních projevech vážné nemoci rozhodl odejet na léčení
do ciziny, nejprve do Německa a poté do nového poválečného státu Československa!!!
Zde se vedle krátkých pobytů v Praze léčil především v Mariánských Lázních./
Z českých osobností znal dobře T.G. Masaryka, se kterým se stýkal už před válkou na Capri./
Na jaře 1924 je už ale v italském Sorrentu.
V zahraničí Gorkij napsal svá vrcholná díla socialistického realizmu
,,Podnik Artamonových" a první díl ,,Života Klima Samgina".
Vedl publicistickou kampan na obranu Sovětského svazu, když vyzdvihoval
zejména první konstruktivní úspěchy nového státu. Do tohoto období
zahraničního pobytu spadají také jeho povídky o lidech v revoluci,
o psychologii revolucionářů - téma, které měl Gorkij na mysli už brzy
po porážce prosincového povstání v roce 1905.Takovými psychologickými
studiemi revolucionářů jsou např. povídky ,,Kamora", nebo ,,Spotřebovaná
pára". V jiné povídce z tohoto období s názvem ,,Povídka o hrdinovi" Gorkij
naopak ostře odsuzuje rychlé ,,převlékání kabátů" v podobě rychlé a často zcela
protikladné změny názorů a přesvědčení pro vlastní egoistický prospěch.
Maxim Gorkij ve složité době prvních let existence nového státu Sovětského svazu
v sobě bohatě zrcadlil nejpohnutější události a ohromný převrat v ruských dějinách.
Ne vše nové jen idealizoval, ale silně poznamenán novými, převratnými událostmi
se snažil poctivě rozlišit klady a zápory nové společnosti. Pevnou oporu nacházel
v přimknutí se k dělnické třídě.
