Proč jsem se rozhodl napsat seriál o Maximu Gorkém
1. část
Při absolvování svého jubilejního 10. ročníku Slánské Akademie volného času
a zároveň psaní své 10. práce pro tuto Akademii jsem byl rozhodnut, že je to můj
ročník i moje práce poslední. Nakonec jsem si ještě dalších 8. ročníků a
tedy i osm závěrečných prací přidal a na Akademii stále pokračuji i v současné době.
Dlouho jsem se rozmýšlel o kom budu ve své údajně poslední práci psát.
Váhal jsem mezi třemi velikány ruské literatury - Dostojevským, Někrasovem
a právě Maximem Gorkým. Dostojevskij patří jistě k největším osobnostem
ruské klasiky, ale jeho především psychologické romány typu ,,Zločin a trest“,
nebo ,,Bratři Karamazovy“ mě často přiváděly až do depresí. Především
z těchto důvodů jsem ho zamítl. Co se týče Někrasova, k tomu mám blízko,
díky jeho sociálnímu cítění, ale tohoto klasika ruské poezie znám jen málo a
i jeho jsem proto musel zamítnout. Zbyl nakonec tedy ten třetí Maxim Gorkij.
Ten je osobností jistě problematickou a v naší polistopadové společnosti i
v té ruské po rozpadu někdejšího SSSR nepříliš uznávanou./Vždyť třeba
jen bývalé sovětské město Gorkij opět přešlo ke svému původnímu názvu
Nižnyj Novgorod/. Maxim Gorkij byl především ve druhé části svého života
marxista, bolševik, jeden z prvních představitelů nové sovětské literatury.
Ano to je samozřejmě a nepochybně pravda. Dělá ho to menším?
V mých očích, v očích člověka, který nikdy nebyl v komunistické organizaci,
v mých očích NE.
Navíc Maxim Gorkij se narodil bezmála 50 let před říjnovou revolucí.
I v období kolem října 1917 a po něm neměl nic společného s politickými
čistkami typu Trockého, Zinověva, Kameněva, Bucharina nebo Tuchačevského.
On neposílal lidi do pověstných pracovních táborů - Gulagu.
V době kolem říjnové revoluce dokonce na krátký čas přilnul
k menševikům, když kritizoval příliš tvrdé bolševické revoluční postupy.
Svou literární činnost započal v období, kdy ruská klasická literatura vrcholila
zejména svým kritickým realismem. Proto jeho počáteční literární tvorba
podle mého názoru do ruské klasické literatury nepochybně patří.
Jen se snad v jeho počátečních dílech prolíná klasika s modernou.
Jeho poslední díla už jsou psána v cela jiném duchu, v duchu dnes kritizovaného
socialistického realizmu.
K Maximu Gorkému mě ale přitahuje především něco jiného - a to jeho
až extrémně těžký život především v dětství a mládí. Vždyť tenhle člověk
se naučil pořádně číst teprve jako dětská pomocná síla v kuchyni na parníku,
kde se mu věnoval tamější kuchař. Tenhle člověk se v raném mládí rozhodl
díky svým extrémně neutěšeným a nesnesitelným životním poměrům,
ale i těžkým vnitřním názorovým rozporům, jako mladý, vlastně teprve
dospívající člověk pro sebevraždu. Ale tenhle člověk nakonec napsal taková
díla jako ,,Podnik Artamonových“, ,,Život Klima Samgina“, nebo ,,Matka“.
Nebudu tentokrát díla do detailů rozebírat, spíše se zaměřím na Gorkého
osobnost, život a jeho názorový i umělecký vývoj. Čtenář mé práce jistě
pochopí proč Maxim Gorkij skončil jako bolševik a jeden z hlavních
zakladatelů nové sovětské literatury. Podle mého názoru byt samozřejmě
subjektivního, který nikomu nevnucuji si to Maxim Gorkij rozhodně zaslouží.
