V srpnu roku 1945 svrhly Spojené státy americké atomové pumy na japonská města Hirošimu a Nagasaki, nejen z důvodů rychlého ukončení války s Japonskem, ale patrně i ve snaze o získání nadvlády nad tehdejším světem a především svým úhlavním nepřítelem Sovětským svazem. Spojené státy se ovšem přepočítaly. O pouhé tři roky později v srpnu 1948 stalinský SSSR též s úspěchem vyzkoušel svou první atomovou bombu. Jaderná nadvláda USA tím ve světě skončila. Jak je možné, že v Sovětském svazu mohli jaderní experti vyvinout zbraň se strašnou ničivou silou tak rychle?
Za vším patrně stojí špionážní činnost ve prospěch úhlavního nepřítele. Aspoň takhle se tehdy uvažovalo ve Spojených státech. A špionáž potřebuje své viníky a oběti. Tím spíž, když je nazvána velezradou. V polovině července roku 1950 je v USA zatčen Julius Rosenberg. O měsíc později pak jeho manželka Ethel. Oba jsou posléze označeni za hlavní viníky ,,špionáže století“. Přitěžující skutečností je pro ně i fakt, že oba pocházejí ze skromných sociálních poměrů a oba byli proto svého času příslušníky Komunistické strany USA. Vyšetřovatelé tvrdí, že Julius Rosenberg je hlavou vyzvědačské skupiny. ,,Váš zločin považuji za horší než vraždu!“ vykřikuje později u soudu s velezrádci americký prokurátor. Přímé důkazy proti manželům Rosenbergovým však chybí. Proces s vlastizrádci je zahájen v březnu 1951. Manželé Rosenbergovi se rozhodli hájit sami. Jsou vzdělaní i inteligentní. Trvají na své nevině.
Celkem 112 soudců!! projednává celkem 23!! odvolání. Před Bílým domem ve Washingtonu probíhají v době procesu demonstrace. Jedni žádají pro manžele milost, druzí křičí hesla z nesoucích transparentů : ,,Smrt komunistickým krysám!“. Proces se táhne bezmála dva roky. V červnu 1953 je konečný verdikt Nejvyššího soudu definitivně potvrzen skutečným činem. Nejprve je popraven Julius Rosenberg . Jeho život končí na elektrickém křesle v New Yorku. Rosenbergova poslední slova před popravou
zní: ,,Nechť navždy vytrvá pravda naší neviny!“ Krátce poté je popravena i jeho žena Ethel. Manželé Rosenbergovi umírají. Zůstali po nich dva synové ve věku 9 a 6 let.
Byli Rosenbergovi skutečně vinni? Záleží na tom tolik, když v téměř stejné době začátku 50 let umírají stovky lidí při podobných procesech i na druhé straně Železné opony nejen v Sovětském svazu, ale i u nás v tehdejším Československu?
Luboš Hora-Kladno