Vinnetou, Old Shatterhand, Sam Hawkens, Santer, Kožená Punčocha, Čingančuk, Unkas, Magua…,že jsou vám ta jména známá? Pokud ano, tak mě osobně pak dvojnásob. Oblíbení hrdinové i zločinci mých klukovských let. Tehdy jsem doslova hltal romány autorů Karla Maye i Jamese Fenimoora Coopera i se opakovaně díval na filmy, natočené podle jejich románů, podobně jako mnoho mých věkových vrstevníků. V jednom je ale rozdíl. Mě zájem o Indiány a slavné hrdiny divokého Západu neopustil nikdy. Jen ten přístup k jednomu z nejproblematičtějších i nejostudnějších období amerických dějin se postupem času změnil. Stále sice vlastním celou řadu Mayových i Cooperových románů i DVD disků s filmy, ale o problematiku divokého Západu se od jisté doby zajímám především z hlediska skutečné hodnověrné historie. Ted čtu literaturu historického faktu o tomto období a usilovně sháním knihy našich předních amerikanistů typu Václava Šolce, nebo Miloslava Stingla. Ani jeden z hrdinů z úvodu mého článku ve skutečnosti neexistoval.
A přece zrodila doba Divokého západu skutečné hrdiny vysokých morálních předností a žel ještě více hrdinů, kteří pod falešným pozlátkem hrdinství byli jen pouhými bandity, zločinci a vrahy. Jak typické pro americké dějiny, jejichž masový indiánský vrah, jakým byl populární generál George Armstrong Custer se dokonce stal oslavovaným hrdinou školních amerických čítanek. Těmi skutečnými hrdiny vysokých morálních předností však byli jiní, na které se v amerických čítankách jaksi pozapomnělo, nebo se jejich činy všemožně překrucovaly. Žel ti skuteční hrdinové byli většinou jen ,,méněcennými“ Indiány. Jména, životy i činy indiánských náčelníků jako byli Pontiac, Tecumseh, Rudý oblak, Sedící býk, nebo Geronimo jsou skutečná. I jejich životy a činy, kterými se všemožně snažili zachránit původní a jediné právoplatné obyvatele Spojených států amerických i Kanady, jsou skutečné a žel nikdy nebudou plně doceněny.
Ve svém novém seriálu Legendy o Divokém západě se však budu zabývat těmi druhými lidmi, v USA v nedávné minulosti ,,nadřazené“ bílé rasy. I oni skutečně existovali, jen až na některé výjimky byli jen ubohými zločinci, bandity a vrahy. A takoví lidé se stali tolik oslavovanými hrdiny původně amerických sešitkových příběhů typu Rodokapsu. Oproti nim mají knihy autorů Maye nebo Coopera velkou přednost nejen ve své umělecké hodnotě, ale především v té morální.
Hodnověrná a pravdivá skutečnost příběhů skutečně existujících lidí jako byli Divoký Bill/ve skutečnosti James Butler Hickok/, Buffalo Bill /Wiliam Frederick Cody/,masový vrah Quantrill, Jesse James a jeho klan, Billy the Kid/vlastním jménem Wiliam H.Bonney/, již zmíněný generál George Armstrong Custer, Butch Cassidy a Sundance Kid je zcela jiná, než jak ji uvádí ty levné a brakové sešity americké ,,rádoby literatury“.
Jaké štěstí, že cenzura v mých klukovských letech vydávání těchto sešitů s překroucenými, téměř fantastickými až nesmyslnými příběhy zakazovala.
Luboš Hora