Divoký Bill Hickok
Divoký západ byl dobou mýtů. Co na tom, že často nanejvýše překroucených a falešných. Řada falešných hrdinů byla ve skutečnosti pouhými zločinci, bandity až mnohonásobnými vrahy. Jeden z hrdinů mého seriálu však co se týče cti a charakteru přece jen snese aspoň trochu přísnější měřítko. Je jím James Butler Hickok, mnohem známější pod přezdívkou Divoký Bill. Ani on rozhodně nebyl žádným mírumilovným lidumilem. I on má na svědomí nejeden lidský život. Ale od banditů a vrahů typu Jesse Jamese, nebo Billy the Kida, se přece jen poněkud liší. V rámci drsné doby se Divoký Bill /snad až na několik málo výjimek/ snažil stát na straně zákona, bojovat čelem proti čelu, zatímco jeho už zmínění následníci se na nic jiného než loupeže a vraždy už nezmohli.
Divoký Bill se narodil roku 1837 v počestné rodině ve státu Illinois. Už od ranného mládí měl štěstí v tom že vynikal výrazně nadprůměrnými tělesnými parametry, byl vysoký a statný. Proto také měl navrch v četných rvačkách a veškerý volný čas věnoval nácviku střelby z pistole, zatím jen do neživých terčů.
Divoký Bill je mezi legendami Divokého západu, jakousi superhvězdou. Naskýtá se otázka PROČ právě on, když na Divokém západě existovali ještě rychlejší střelci, než byl Bill Hickok. Důvodů je jistě více, ale jedním z nejdůležitějších je samotný zjev Divokého Billa. Na ten si výrazně vysoký i urostlý muž totiž maximálně potrpěl. Oblékal se s pečlivostí a elegancí na Divokém západě zcela nevídanou. Černý šosatý kabát lemovaný stužkou stejné barvy, pod ním sněhobíle čistá košile, s tmavou vázankou a neméně tmavé kalhoty zastrčené do měkkých jezdeckých bot. Spíše falešný hráč pokeru, než muž Divokého západu, kde si na oblečení řadoví kovbojové nikdy nepotrpěli. On se od nich ostře odlišoval. A aby Bill co nejvíce rozšířil svou popularitu, vyhledával novináře, kterým dával k dispozici svá všelijak překroucená a zveličená dobrodružství, vystupoval v cirkuse, dělal průvodce zazobaným břicháčům z Washingtonu. Prostě dokonale rozuměl své popularitě.
Nelze popřít, že byl výtečným pistolníkem, ale navrch nad soupeři měl především díky své chladnokrevnosti a ocelově pevným nervům, než samotným střeleckým uměním.
Jak již bylo uvedeno vynikal nad obyčejnými bandity však hlavně v tom, že až na nepatrné výjimky se snažil stát vždy na straně zákona a nikdy nevraždil ze zálohy.
Nebudu se zabývat bezpočtem jeho dobrodružství, z nichž mnohá jsou navíc nemálo přikrášlená. Uvedu jen stručná fakta. Ve svých 20 letech je stopařem proti vzbouřenému kmeni Shawneeů, O rok později jako ozbrojený průvodce doprovází karavany na Santa Fé Trail i dostavníky společnosti Russel a Company.
Za války Severu proti Jihu působí jako zvěd seveřanských armád. Hned po skončení války je postupně šerifem v Hayasu, Abilenu a Dodge City. Divokého Billa provází po celý život úspěch za úspěchem. Jeho popularita roste až k nebeským výšinám.
Ale nic neroste do nebe. Svědčí o tom i neslavný konec Divokého Billa.
Je odpoledne 2. srpna 1876. V saloonu V Deadwoodu se scházejí jako každý den k partii pokeru čtyři hráči. Jeden z nich zasedl v žertu židli, na které vždy sedával Divoký Bill. Tato židle je umístěna tak, že hráč na ní sedící má záda otočená ke stěně. Bill to dost lehkomyslně přehlíží a záda má tak nekrytá. Partie začíná. Vtom se otevírají dveře a vchází šilhavý mladík s přeraženým nosem, ve městě známý jako méněcenné polodebilní individuum. Ten se dostává za nekrytá Billova záda, náhle vytáhne kolt a střelí Divokého Billa do hlavy. Ten je na místě mrtev. Mladík- vrah je sice okamžitě zadržen . Jeho jméno zní Jack Mc Call. Koná se soud s ním. Jeho závěr je šokující. Jack Mc Call je označen jako slabomyslný a vzhledem ke své debilitě soudem osvobozen.
Tak neslavně skončil supermýtus o Divokém Billovi. Nezabil ho žádný obávaný soupeř, ale slabomyslné polodebilní individuum….
Luboš Hora-Kladno