Tento druh terapie patří patrně k nejstarším léčebným metodám a je používán dodnes. Zachovaly se staré čínské a indické spisy, ve kterých se léčení opírá hlavně o působení rostlin. Současná medicína také někdy používá tuto metodu v kombinaci s běžnými léky, aby se pokusila najednou léčit tělo i ducha. Výsledky jsou někdy až pozoruhodné.
Léčitelé používající tuto léčebnou metodu se snaží pomocí různých bylin podporovat obranné schopnosti těla, aby se samotné nemoci dokázalo předejít. Vybrané byliny podporují zdraví tím, že odstraňují nerovnováhu v organismu.
Tímto komplexním pojetím nechtějí terapeuti odstranit jen potíže a bolesti, ale také celkově zlepšit zdraví a vitalitu a tak podporovat tělo, aby podávalo větší výkony než dříve.
Bylinář pro svého klienta chce udělat více než jen předepsat některé rostliny, které mají odstranit potíže. Chtěl by též změnit i životní způsob svého klienta, doporučit správnou výživu a omezit přemíru stresu. Cílem je i předcházet nemocem a ne je pouze léčit. Léčba bylinami se používala již ve starověkých státech například v Egyptě, ale i antickém Řecku a Římě. Byla též součástí středověké mediciny a převládala až do 19. století.
S rozvojem chemie se nejrůznější druhy bylin ze všech částí světa staly předmětem obsáhlého zkoumání farmaceutického průmyslu, který je analyzoval a odděloval jednotlivé účinné chemické látky. Byly tak objeveny tisíce substancí, které byly chemicky dále rozvíjeny a biologicky testovány a daly tak základ moderní farmakologii.
Samotné léčení bylinami se přece jen liší od léčení běžnými léky. Jeho cíl je širší, chce působit na tělo tak, aby vyvolalo spíše mírné povzbuzení, než radikálně vyrovnávat porušené vnitřní prostředí. Při mírné teplotě klasický lékař třeba ordinuje acylpirin, nebo Paralen, zatímco ,,bylinkář“ se nesnaží teplotu odstranit, protože mnohé nebezpečné bakterie a viry může zvýšená teplota potlačit.
Zásadní rozdíl mezi klasickými farmaceuty a bylinkáři je i v tom, že farmaceuti se při vývoji léků snaží najít v určité rostlině určitou látku, tu izolovat a snažit se chemicky vyrobit, bylináři raději používají celou rostlinu. Jsou totiž přesvědčeni, že působení celé rostliny je větší než prostý součet jejich jednotlivých částí. Bylinkáři zastávají názor, že celá rostlina je bezpečnější, protože dávka účinné látky je mnohem nižší než když je extrahována a podávána jako samostatný lék.
Co je možné bylinami léčit?
Každá bylina má své specifické léčebné vlastnosti. Neexistuje obecný předpis na léčení určitých nemocí, každý případ se léčí individuálně. Je často i možné že dvěma lidem se stejnou chorobou se nasazuje odlišná bylinná terapie. Byliny je možné uplatnit i při ryze psychických problémech jako je stres, úzkosti nebo vyložené deprese. Byliny také mohou posilovat imunitní systému lidí trpících opakovanými infekcemi, zažívacími potížemi i artritidou. Zvláště se doporučují při špatném prokrvení nohou i rukou.
U léčení kožních poruch závisí nasazení bylinné léčby často na druhu kožního onemocnění. Například při akné se bylinná terapie snaží pomocí různých bylin zlepšit vylučování odpadních látek tím, že zvyšuje činnost jater, ledvin a lymfatického systému.
Léčení bylinami má svá omezení, mezi ně patří všechny poruchy vyvolané mechanicky, jako např. zlomeniny, podvrtnutí i poruchy plotének. I zde však může podporovat hojení poškozených tkání.
Luboš Hora-Kladno