Na Akademii volného času a Universitě III. věku jsem absolvoval celkem 16.studijních ročníků, z toho 14 jednoletých a 2 dvouleté. Závěrečných prací jsem však napsal více-celkem 20. Na Kladenské universitě III. věku jsem totiž po obou absolvovaných dvouletých studijních oborech nenapsal práci jednu, ale hned tři. Náš vyučující Phdr. Kuchyňka na to reagoval slovy ze známé komedie ,,Jáchyme hod ho do stroje“ : ,,Vy mě ale zásobujete“. Já reagoval podle jiné české komedie ,,Hraju si na Hujera pane doktore.“ Ve skutečnosti jsem si nechtěl zahrát na Hujera z komedie ,,Marečku podejte mi pero“, ale ty celkem 4 práce navíc jsem napsal proto, že obě témata z oboru historie mě vyloženě zajímala a navíc psaní mě baví. Všech těch 20 mých prací bylo vyhodnoceno kladně, některé dokonce vysoce kladně a jsem proto držitelem celkem 16 čestných diplomů.
Nejvíce mě potěšilo vyhodnocení mé poslední práce o Karlu Hynku Máchovi na Slánské akademii volného času, které vypracovala odbornice na českou i světovou literaturu Mgr. Topinková. Ta v minulosti hodnotila již celou sérii mých prací z oblasti ruské klasické literatury. Už když jsem psal své práce o ruských romanticích A.S. Puškinovi a především M. J. Lermontovovi vycítil jsem, že mou povahu chápe. V letošním roce se mi to u jejího hodnocení závěrečné práce za 14. ročník Slánské akademie volného času jen definitivně potvrdilo.
Její slova z vyhodnocení že jsem /doslova řečeno/ romantická a hlavně svobodná duše byla opravdovým balzámem. Já se za takového opravdu považuji. Osobní svobodu kladu v pomyslném žebříčku životních hodnot, který tak propagují psychologové za svou skutečně největší životní hodnotu. Poznal jsem to už před 26 lety, kdy jsem byl dobrovolně-nedobrovolně tři čtvrtě roku hospitalizován v tehdejší Psychiatrické léčebně v Horních Beřkovicích, kvůli přiznání plného invalidního důchodu a to z větší části na uzavřeném oddělení. Ta svoboda mi tenkrát chyběla tak moc, že jsem za tu dobu napsal v rukopise a jen tak ,,do šuplíku“ dvě své rozsáhlejší práce ,,Beřkovický zajatec“ / o své dlouhé hospitalizaci v léčebně/ a ,,Útěk! /pokus o historický příběh z doby českého krále Václava IV/. Psaní těch dvou prací mi tenkrát velmi pomohlo při přečkání té dlouhodobé hospitalizace a nakonec vyústilo v mou již téměř dvacetiletou novinářskou činnost. Velmi rád a hodně čtu. Literaturu historického faktu, klasickou beletristickou literaturu a dokonce i literaturu dobrodružnou/ta ovšem musí mít jistou úroveň/.
Ze všech literárních směrů z klasické literatury jsem si nejvíce oblíbil romantismus. Četl jsem díla Byrona, Huga, Stendhalla, Scotta, Petofiho, Puškina, Lermontova i našeho K.H.Máchy. Velkou většinu jejich děl mám i ve své knihovně. Některé autory včetně Máchy mám dokonce zcela kompletní.
Ale co je důležitější. S povahou jejich hlavních hrdinů se moje povaha téměř ztotožňuje. Stejně jako romantičtí hrdinové nemám rád tzv. ,,lepší společnost“, společenské konvence a utíkám od nich. Třeba do přírody, nebo ke studiím historie. I když nejsem abstinent, nevyhledávám noblesní restaurace, drahé bary, vinárny, kavárny, ani společenské akce. Mezi takzvanou ,,lepší“ společností se necítím dobře a ani ji nevyhledávám. Nejlépe je mi mezi obyčejnými lidmi a také proto mi tolik vyhovuje zaměstnání v bohnické léčebně, kde jme si svým způsobem všichni rovni.
Doufám, že se nepřeceňuji, ale snad mám i některé povahové vlastnosti, nebo spíše snahy a touhy po nich, které romantické autory zdobily. Mám tím na mysli odpor proti mocným a vysoce postaveným, vlastenectví, marnou touhu po silném citu, silný vztah k přírodě a snad i některé další. Paní Mgr. Alena Topinková to z mé závěrečné práce o K.H. Máchovi dokázala vyčíst a pochopit. A právě tohle mě potěšilo nejvíce.
Luboš Hora-Kladno