Znám ji přesně rok. Téměř na den přesně jeden rok pracuji v organizaci FOKUS, která se snaží všemožně pomáhat psychicky postiženým pacientům, především těm, kteří právě nejsou hospitalizováni v nějakém psychiatrickém zařízení. A klientku FOKUSU Jindřišku znám snad od své úplně první pracovní směny.
Upoutala mě na první pohled už při tom prvním setkání před jedním rokem a vůbec ne jen tím, že se do FOKUSU dostavila se svým pejskem , když já zvířata a obzvlášť psy miluji už od dětství.
Jindřiška mě ale tenkrát neupoutala jen tím svým čtyřnohým přítelem, ale celou svou vizáží. Štíhlá jak lanka s dlouhými kaštanovými vlasy a mimořádně příjemným obličejem s hezkýma upřímnýma očima.
Nejvíc mě překvapilo její prosté oblečení i to že nebyla nijak nalíčená jako ženy jejího věku obvykle bývají. Teprve za nějaký čas mi došlo, že tahle žena se nijak líčit ani strojit nemusí a přece bude pořád hezká. Tuhle ženu totiž nezdobí nějaké šminky nebo drahé oblečení. Její krása je jinde. Ji zdobí její málokdy vídaná přirozenost a skromnost. Ta je zcela zjevná i z jejího příjemného hlasu. V přirozenosti i skromnosti je její největší kouzlo.
První dny a týdny mého působení ve FOKUSU ubíhaly a Jindřiška mě překvapovala více a více. Snad to bylo i tím, že právě začínalo jaro, slunečního svitu přibývalo, keře i stromy v okolí Kladna postupně rozkvétaly a to se vždy cítím nejlépe v celém roce.
S Fokusem a jeho klienty jsme začali vyrážet na krátké výlety do přírody. A Jindřiška na nich se svým nezbytným čtyřnohým přítelem nechyběla nikdy. Přitom do kladenského Fokusu to má nejdál, když dojíždí až z místa mimo kladenský region. To jsem se brzy také dozvěděl a můj obdiv k Jindřišce ještě vzrostl. A když jsem pak brzy také poznal jak moc má tahle žena ráda přírodu moje sympatie k ní dosáhly vrcholu. Až se mi z toho začala trochu točit hlava a v srdci mi bylo tak krásně, jako už dlouho ne.
A když se pak Jindřiška někdy na mých směnách ve Fokusu neobjevila už mi tam něco chybělo. K tomu však došlo jen málokdy. Tahle mimořádná žena to má sice do Kladna nejdále, ale přesto patří v docházce k vůbec nejpoctivějším klientům. Však také sama říká, že se s klienty FOKUSU ráda setkává a cítí se mezi nimi dobře.
Krásné jaro toho loňského roku, s vysokým modrým nebem, sytě zelenou trávou plnou nádherných květů pomalu uběhlo a vystřídalo ho horké léto.
V červenci jsme vyrazili s kolegyní Evou a několika klienty na několikadenní rekondiční pobyt do malé vísky Ředhoště na Litoměřicku. Moc mě mrzelo, že Jindřiška mezi klienty odjíždějícími z Kladna chyběla. O to větší však byla moje radost, když se v Ředhošti asi po dvou dnech pobytu zcela nečekaně objevila i se svým nezbytným psím přítelem.
Dorazila tam sama a mě zase jednou překvapila, jak snad jen ona umí. Volné lůžko pro ni ve vile,kde jsme byli ubytováni nebylo. Pro Jindřišku žádný problém. V Ředhošti zůstala a spala, ani nevím přesně kde, jen tak ,,pod širákem“. Tak tohle je u ženy středního věku už opravdu unikát. Tím spíš, že Jindřiška pod širákem spala i za situace, když několik pacientů odjelo a volné lůžko už by se našlo. Jindřiška je prostě unikát. Ovšem unikát v tom nejlepším smyslu. Hezká, jemná, skromná žena s citlivým mimořádně vnímavým srdcem.
Pak pobyt v Ředhošti skončil a my se vrátili domů. Já na Kladno, Jindřiška do svého domova mimo náš region. To ještě bylo léto v plné síle. Přesto jsem pak Jindřišku skoro dva měsíce neviděl. Do FOKUSU jsem až do začátku podzimu nechodil. Jednak jsem pro hodně nadělaných hodin nemusel a jednak jsem prodělával i menší psychickou krizi.
Jeden čas jsem v té době dokonce uvažoval o tom, že své práce ve FOKUSU nechám a skončím. Když jsem si ale vzpomněl na Jindřišku, zase jsem toužil se tam vrátit a to jsem také někdy v polovině září udělal.
Od té doby docházím do FOKUSU jako jeho zaměstnanec opět pravidelně a nevynechal jsem jedinou svou směnu. A Jindřiška se svou neobyčejnou vytrvalostí dochází také. Někdy od loňského října zde máme k dispozici pinpongový stůl.
A pinpong, který se tu začal hrát chytil nejen mě, ale i některé další klienty. Jindřiška mezi nimi samozřejmě nechybí. Hraje velice solidně, z žen je jasně nejlepší, ale dokáže porážet i muže. Já osobně hraji nejraději čtyřhru ve dvojici s ní proti dvojici mužů. Obvykle zvítězíme, často také díky naší větší pohyblivosti za stolem. Štíhlounká Jindřiška je pohyblivá a obratná až mimořádně.
Ted zima končí a v nastávajícím nejkrásnějším ročním období s modrým jarním nebem a přírodou plnou těch nejkrásnějších květů začneme zase vyrážet ven na výlety. Těšil jsem se na to celou zimu. A zase je jaro a zase je tu Jindřiška se svým mimořádně vnímavým i citlivým srdcem. Já bych jí měl vlastně svými radami a bohatými psychiatrickými zkušenostmi pomáhat. Ve skutečnosti to v jejím případě ale nedělám. Tahle obdivuhodná žena to vlastně ani nepotřebuje. Za celý ten rok jsem na ní nikdy nezpozoroval žádné příznaky nějakého psychického onemocnění. Ale nemohu to dobře posoudit,když nejsem psychiatr. Jen jedno vím určitě: Jindřiška je pořád stejná-hezká, příjemná,milá a naprosto bezproblémová.
Za celou tu dobu, kterou jsme společně ve FOKUSU strávili jsem ji v jediném případě nezažil jinou. Vlastně spíš pomáhá ona mě. Už jen svou pouhou přítomností.
Když napíšu ,,Bud stále taková jaká jsi.“ budou to jen slova ,,do větru“, protože Jindřiška pořád stejná bude. U ní prostě ani nejde jinak….
Luboš Hora-Kladno