Rozpory velmocí, zejména v otázce kolonialismu vyústily v roce 1914 ve vypuknutí I. světové války. Tato válka přinesla na jedné straně prudké zvýšení výroby v kladenských hutích, ale na straně druhé též rostoucí drahotu, za které se rozmohla lichva a ketasování.
Nespokojenost obyvatel Kladna propukala v četných živelných protiválečných i protirakouských demonstracích. Těsně před vyhlášením samostatné Československé republiky 14. října 1918 se na nynějším náměstí starosty Pavla sešlo na 50 000 demonstrantů.
Po vzniku samostatného Československa tvořili kladenské obyvatelstvo především dělníci z dolů a hutí. Proto se v tomto městě do vysoké míry prosazovala především levice, často sympatizující s bolševismem. V květnu 1919 se například přímo v Kladně uskutečnily veliké proti drahotní bouře.
Rozhodující boj mezi pravicí a levicí se uskutečnil v prosinci 1920, kdy byl v Praze pravicí obsazen Lidový dům a levice jako důsledek toho vyhlásila generální stávku.
Ta měla velký ohlas právě na Kladně, kde všechny levicové akce řídila tzv. Ústřední dělnická rada, sídlící v kladenském Dělnickém domě. Na mnoha místech kladenského i slánského okresu obsazovaly až ultralevicově zaměřené dělnické rady a revoluční výbory státní a obecní úřady, závody i velkostatky. Zbolševizovaní účastníci nepokojů se ozbrojovali a snažili se kontrolovat život ve městě. Na Kladně tak nastal chaos a zmatek.
Československé vládě se podařilo vyhlášením stanného práva a rychlým nasazením vojska zlomit odpor zbolševizovaných radikálů a jejich vůdce/mimochodem i pozdějšího prezidenta již lidově demokratického Československa Antonína Zápotockého/ zatknout a uvěznit.
V období poválečné hospodářské konjunktury v polovině 20. let minulého století se už situace v Kladně uklidnila. Žel na pátém sjezdu nedávno založené Komunistické strany Československa v roce 1929 se k moci v Komunistické straně dostalo zbolševizované křídlo v čele s pozdějším prezidentem Klementem Gottwaldem. Současně vypukla i světová hospodářská krize a díky tomu docházelo ve městě k dalším, byt menším nepokojům.
Krize z let 1929-1933 postihla totiž mimořádně těžce právě průmyslové Kladno.
Značně zde přibylo nezaměstnaných, z nichž mnozí žili ve vyložené bídě.
S nástupem fašismu k moci v sousedním Německu sice krize skončila, když se začala velmi prudce rozvíjet zejména zbrojní výroba, zároveň se však objevilo nové nebezpečí v rychle se rozvíjejícím fašismu.
Po zabrání Rakouska hitlerovským Německem se dne 20. března 1938 konala na kladenském náměstí mohutná manifestace protifašistických složek a v závěru následujících oslav 1.máje 1938 se po společných projevech demokraticky i totalitně smýšlejících řečníků podařilo spojit obyvatele Kladna i okolí v odhodlání společně bránit republiku proti fašismu.
Při zářijové mobilizaci v roce 1938 byly vojáky obsazeny všechny železobetonové bunkry/tzv. řopíky/ na Kladensku, které byly součástí vnější obrany Prahy. /V současné době jsou některé z nich zrekonstruovány do původní podoby, např. V Dolním Bezděkově, Doksích, Studeněvsi, nebo Smečně./
Mnichovská kapitulace /30.9. 1938/ znamenala velký otřes i zklamání ze zrady západních spojenců. V několika těžkých měsících již silně zfašizované tzv. Druhé republiky bylo potlačeno dřívější demokratické smýšlení a následovalo to co následovat muselo. Dne 15. března 1939 byl okupován okleštěný zbytek někdejšího území republiky a vytvořen Protektorát Čechy a Morava. Tím začalo více než šestileté období nacistické okupace.
Luboš Hora-Kladno