Kochan, Mutina, Božej,Bořut! Že vám ta jména nic neříkají. A přece mají jedno společné. Všichni jsou to příslušníci jednoho rodu. Totiž rodu Vršovců.
Vršovci byli v samotných počátcích českého státu, chronologicky od přelomu 10. a 11. století až do začátku století dvanáctého významným rodem, po vládnoucích Přemyslovcích a jim zdatně konkurujících Slavníkovcích patrně třetím nejvýznamnějším rodem v Čechách. Po vyvraždění Slavníkovců na Libici roku 995 se významem dostali na druhé místo. Snad si Vršovci toužili podmanit i vládnoucí rod Přemyslovců. Zřejmě z těchto důvodů začal s jejich vyhlazováním již roku 1003 český přemyslovský kníže Boleslav III, zvaný ryšavý. Na masopustní úterý 9. února 1003 sezval k obvyklým radovánkám rozpustilého dne čelné české velmože, včetně příslušníků rodu Vršovců. Nic nedbal na to, že Vršovci byli s přemyslovskou dynastií spřízněni. Sám Boleslavi III. o půlnoci, kdy již nastával půst, pak vlastním mečem rozťal hlavu svému vršovskému zeti. Tím dal signál k obecnému vraždění.
Byla to odveta za pikle Vršovců proti Přemyslovcům. Vršovci navíc významně zasahovali do politických událostí v nedávno vytvořeném českém státu a to nemohli Přemyslovci potřebovat. Boleslav III. se ovšem ještě tohoto nebezpečného rodu zbavit nedokázal. Rod Vršovců zasahoval více či méně do českých dějin ještě celé následující století. Podílel se na zbavení vlády přemyslovského knížete Jaromíra/bratra Boleslava III./ a patrně o zhruba o sto let později i na zavraždění přemyslovského knížete Břetislava II. Vršovci navíc patrně kolaborovali s Poláky, kteří tehdy pro český stát znamenali vážné nebezpečí.
Čas Vršovců se naplnil roku 1108. Tehdejší český přemyslovský kníže Svatopluk/neplést s velkomoravským Svatoplukem/ dal na hradišti ve východočeské Vraclavi popravit přední Vršovce. Poslední významní Vršovci Božej a Bořut byli krátce nato zabiti na někdejším slavníkovském hradišti Libici nad Cidlinou a ,,jako hovada hozeni nazí do jámy“. Z toho je zcela zřejmé, že v počátcích českého státu se s odpůrci nejednalo zrovna ,,v rukavičkách“.
Luboš Hora-Kladno