Eliška / Alžběta/ Rejčka, ač svým původem polského původu je nepochybně významnou postavou českých dějin. Byla totiž právoplatnou manželkou hned dvou českých králů-předposledního Přemyslovce Václava II. a po jeho smrti i muže, který jako král stál v čele českého státu jen velmi krátkou dobu – Rudolfa Habsburského.
Eliška byla polská dědička trůnu tamějších Piastovců. Proto, aby získal nárok na polskou korunu si ji jako dvanáctiletou vzal za ženu mocný přemyslovský král Václav II. Ten však zemřel v mladém věku a Eliška byla v té době teprve nedávno dospělou a prý velmi pohlednou ženou. Snad i proto si ji vzal za ženu jiný český král Rudolf Habsburský. Ten však nevládl v českém státě ani celý rok, když při obléhání Horažďovic zemřel náhle na infekční úplavici. Eliška v mladém věku byla tedy už vdovou podruhé.
Později se sblížila s mocným vůdcem rodu Ronovců Jindřichem z Lipé. Ten sice nebyl oficiálně českým králem, ale za vlády krále Jana Lucemburského měl v českém království mimořádně velkou moc, možná větší než samotný Jan Lucemburský. Oficiálně byl Jindřich z Lipé zemským hejtmanem, maršálkem i komořím.
Rejčka pak prožila s Jindřichem z Lipé romantickou lásku, která prý vedla až za hrob. Jindřich z Lipé zemřel roku 1329 a Eliška Rejčka svého druha pochovala v konventním chrámu svatobrněnského kláštera , jehož byla budovatelkou. Sama pak zemřela jen o několik let později než Jindřich z Lipé a v klášteře se ocitla po jeho boku.
Co dodat závěrem. Eliška Rejčka byla činorodou ženou, která významně zasáhla do dějin gotické architektury i knižního umění. Město Brno obohatila mimojiné o kostel, klášter a špitál a v její péči se zrodilo osm nádherných kodexů , liturgických knih , ze kterých je nejcennější a nejnádhernější takzvaný rukopis rajhradský , známý spíše pod názvem Brevíř královny Rejčky.
Luboš Hora-Kladno