Předpokládám, že i jen průměrně vzdělaný člověk zná celou řadu jmen českých králů. Dříve než králové byli prvními muži českého státu knížata. Jejich jména už tolik známá nejsou. Ještě tak svatého Václava, jeho bratra Boleslava a snad i některá další knížata lidé uchovávají v paměti. Pokud bych však vyslovil jméno Vladivoj, málokdo by mi asi řekl o koho ve skutečnosti jde. Přitom i Vladivoj byl svého času, byt jen krátkou dobu řádně nastoleným českým knížetem.
Vladivoj přitom nebyl ani původem vyložený Čech. Na český knížecí stolec mu během zhruba roční okupace českého státu Poláky na samém počátku 11. století dopomohl nejmocnější polský kníže i první polský král Boleslav Chrabrý. Ten prostřednictvím Vladivoje potřeboval kontrolovat tehdejší českou politiku. Vladivoj byl patrně jeho příbuzným a v jeho žilách snad částečně i kolovala přemyslovská krev. Vždyť i Boleslav Chrabrý byl po matce Doubravce/dceři českého knížete Boleslava I./ poloviční Přemyslovec.
Samotný Vladivoj však byl českým knížetem jen velmi krátce, pouhých několik měsíců.
Bylo to v letech 1002-1003. Za tuto až extrémně krátkou dobu se dokázal doslova ,,upít k smrti“. Tak nadměrně totiž holdoval alkoholu. Snad si svým pitím kompenzoval svou panovnickou bezradnost. Přes extrémně krátkou dobu svého panování v Čechách se do dějin tehdy rozvráceného českého státu zapsal. Ovšem neblahým způsobem.
Ve snaze upevnit si své velmi nejisté postavení českého knížete odjel ke konci roku 1002 do německého Řezna za tehdejším římsko-německým králem Jindřichem II. Od toho si na vlastní žádost nechal udělit Čechy v léno. Tím se vlastně dobrovolně nejen on sám, ale i celý český stát dostal do závislosti na německé říši. Ač tento stav měl trvat jen do doby jeho smrti/Vladivoj zemřel hned na začátku následujícího roku 1003/, Němci s ním operovali po celá dvě další století. Tak neblahé mělo Vladivojovo dobrovolné rozhodnutí mezinárodní důsledky. Panovníci Svaté říše římské od té doby totiž požadovali, aby akt udělení země v léno podstoupil každý nový český kníže.
Tento nepříznivý stav definitivně ukončil na samém začátku 13. století až první český dědičný král Přemysl Otakar I.
Luboš Hora-Kladno