První historicky hodnověrné zprávy o slovanských obyvatelích naší země pocházejí od německých kronikářů. Tak franský kronikář Fredegar píše o takzvané Sámově říši již v 7. století. O českém knížeti svatém Václavu se zase v 10. století zminuje Sas Widukind.
Prvním skutečně českým kronikářem byl až na počátku 12. století známý Kosmas. Jedná se o našeho prvního historika i prvního literáta, u kterého známe nejen dílo, ale i jméno. Na sklonku vlády knížete Vladislava I. Sepsal tři knihy své tzv. Kosmovy kroniky české, ovšem v latinském jazyce. Položil tím práh našemu dějepisectví, protože poprvé a s úmyslem zachovat zprávu potomkům zachytil minulost Čechů od mýtických dob po svou vlastní současnost. /Kosmas žil v letech 1045-1125/ Pero mu vyrvala z ruky až smrt. Na jeho průkopnické dílo pak navázala nepřetržitá řada kronikářů dalších, počínaje bezprostředními pokračovateli -Kanovníkem vyšehradským a Mnichem sázavským, u kterých jejich skutečná jména neznáme.
Bohužel ani o Kosmovi toho příliš nevíme, vlastně jen to , co o sobě prozrazuje sám. Díky známým letopočtům jeho života se dožil na svou dobu úctyhodného věku 80 let. Přežil hned osm přemyslovských vládců od Břetislava I. Až po jeho vnuka Vladislava I. A dočkal se ještě nástupu devátého knížete Soběslava.
Jako mladík z blíže neznámé jistě však ,,lepší” české rodiny přišel Kosmas na školu při pražském biskupství , kde se posléze stal kanovníkem. /členem kněžského sboru kolem biskupa/,
Přibližně ve svých 30 letech odešel Kosmas studovat do ciziny a dlouho pobýval zejména v tehdy proslulém Lutychu.
Vyššího kněžského vysvěcení se dočkal však až po padesátce věku. Často patřil k průvodcům biskupů, takže hodně cestoval. Na sklonku života převzal úřad děkana tj. hospodářsko-organizačního správce kapituly.
Jako většina tehdejších kněží byl Kosmas ženatý. Jeho manželka se jmenovala Božetěcha a měl s ní syna Jindřicha.
Svou tzv. Kosmovu kroniku českou psal patrně v letech 1119-1125. Zachycuje události od příchodu praotce Čecha a jeho lidu na Říp až po nástup knížete Soběslava. Původní Kosmův rukopis se žel nezachoval, ale známe celkem 15 opisů jeho kroniky, když ale dva padly za obět plamenů II. Světové války.
Kosmova kronika k nám promlouvá přes propast bez mála 9. století jako zázračné zjevení. Z časů všeobecného analfabetismu najednou slyšíme vyprávění špičkového evropského intelektuála, který je nejen vysoce vzdělaný, ale též temperamentní a vysoce vlastenecky zapálený pro věc Čechů. Jeho kronika je navíc napsána duchaplně a nepostrádá ani zábavné prvky.
I v celoevropském kontextu vytvořil Kosmas dílo zcela vyjímečné, které svou kvalitou předčí většinu středověkých kronik. Vytvořil tak skvost celoevropského významu a jeho kronika je skutečnou perlou v pokladnici naší literatury.
Luboš Hora-Kladno