O tom, že můj psychiatr pan doktor MUDr. Petr Petráček ve mě znovu probudil zájem o železniční dopravu jsem už psal. Vlastně mi tím velmi pomohl v době, kdy jsem se pomalu dostával do psychické krize. Osobně příliš neuznávám klasickou psychoterapii at už skupinovou, nebo individuální ze strany psychologů. Mám k tomu své důvody. Oba dva typy psychoterapie jsem v minulosti absolvoval a to dokonce opakovaně. Dnes s odstupem času musím žel napsat, že mi nepomohly ani trochu. Mě pomáhá něco docela jiného, a aby to mělo efekt, musím tomu doslova propadnout. Propadnout nějakému zájmu, nějakému koníčku a pak se mu věnovat beze zbytku. Když se to podaří, člověk pak nemá moc času přemýšlet o sobě a o svých problémech. Proto jsem si sám našel aktivní v podstatě každodenní sportování, kde je efekt úplně jiný, nepoměrně větší. Žít ale jen sportem mi přece jen připadá trochu málo.
Člověk jako já, potřebuje k vnitřní spokojenosti i nějaké další zájmy, kterým doslova propadne. Doba, kdy jsem takto propadl historii, kterou jsem nakonec i vystudoval je už minulostí, třebaže historii se věnuji stále. Ted mi k ní přibyl ještě zájem o železniční dopravu, kterou u mě probudil právě pan doktor Petráček.
Při mých návštěvách v jeho ambulanci tak dlouho hovořil o železniční dopravě, jejích přednostech a žel i nedostatcích, až jsem se o železnici i já začal vážně zajímat. Vlastně jsem se vrátil k zájmu, který jsem už v minulosti měl, ale pak s ním na dlouhá léta přestal. Naštěstí mi na někdejší zájem zůstala jako vzpomínka podrobná mapa českých železničních tratí, na kterou jsem si kdysi zaznamenával, kterými z nich jsem už projel. A bylo to někdy v polovině letošního roku, kdo jsem po této mapě sáhl, zjistil kolik moc tratí mi ještě chybí projet a začal zase železniční dopravou cestovat zatím jen po Čechách. V letošním roce jsem tak poprvé projel několik nových tratí. Můj starý koníček se obnovil, já mu začal propadat více a více a právě to mě v menší psychické krizi ,,nakoplo“ a dodalo novou psychickou sílu.
Můj dík za to samozřejmě patří panu doktoru Petru Petráčkovi. Vím, že on jako velký znalec historie železniční dopravy je velkým obdivovatelem Ing. Jana Pernera -českého projektanta a stavitele železničních tratí z první poloviny 19. století. Proto jsem se jako vděčnost panu doktorovi rozhodl napsat o této možná největší osobnosti české železniční dopravy celé její historie ty nejzákladnější informace:
Jan Perner se narodil 7.9 1815 v Bratčicích na Čáslavsku. Pocházel z mlynářské rodiny. Základní vzdělání absolvoval v letech 1822-27 v Potěhách, do roku 1830 pak studoval na Týnské hlavní škole v Praze. V dalších dvou letech pokračoval ve studiu na pražském technickém učilišti.
Roku 1836 se Perner přihlásil na inzerát Františka Antonína Gerstnera, který hledal inženýry pro stavby železnic v carském Rusku. Gerstner však Pernera nejprve poslal na studijní cestu do zemí západní Evropy/Anglie, Belgie, Německo/, kde už železnice byla na svou dobu takříkajíc na úrovni. Obohacen velmi cennými zkušenostmi se Perner vrátil do Ruska a nastoupil na stavbu první ruské železnice Carské Selo-Petrohrad. Vedle Pernera na této trati pracovalo ještě 12 dalších Čechů, většinou absolventů pražské techniky. Žel po konfliktu s carskými úřady musel Perner roku 1836 stavbu i Rusko opustit.
Od začátku června 1837 nastoupil Jan Perner doma na stavbu dráhy císaře Ferdinanda. Do léta 1839 vedl stavbu úseku z Břeclavi do Brna. Poté projektoval ve Slezsku železniční úsek mezi Ostravou a Osvětimí.
Brzy nato nastal vrchol jeho projektantské a stavitelské kariéry, který znamenalo konečné železniční propojení Prahy s Vídní. Ač existovalo více variant tohoto propojení, rozhodl se Perner pro tu nejdelší, totiž trasu přes Polabí a Olomouc. Přes velkou kritiku této varianty se nakonec ukázalo, že byla nejsprávnější.
Koncem roku 1841 došlo k významnému kroku, když se stát rozhodl převzít stavbu páteřních železničních tratí. Zamýšlená takzvaná Severní železniční dráha měla vést z Olomouce přes Prahu až do německých Drážďan. Za vrchního inženýra této stavby byl posléze vybrán právě Jan Perner. Sám navrhl úsek Praha-Drážďany, který byl schválen samotným rakouským císařem v roce 1842. Současně řešil Perner umístění nádražní státní dráhy v Praze. Ke slavnostnímu otevření úseku Olomouc -Praha došlo 20.srpna 1845 a veřejná osobní doprava na něm byla zahájena 1. září téhož roku./nákladní doprava pak o měsíc později/.
Žel krátce po otevření této trati došlo pro Jana Pernera k tragické osudové události.
Dne 9. září 1845 se Jan Perner vracel z cesty na Moravu v prvním voze za lokomotivou. Po projetí Chocenským tunelem sestoupil na poslední stupen schůdků vagonu a narazil o návěstní sloupek. Se zraněním hlavy a paže se ještě stačil vrátit do vnitřku vagonu a pokračoval v něm do Pardubic. Zde ještě vystoupil, ale po několika krocích se zhroutil. Odvezli ho do otcova pardubického domu, kde druhý den na následky zranění zemřel. Je pohřben na pardubickém Centrálním hřbitově ve společné hrobce s architektem Ladislavem Machoněm.
Luboš Hora-Kladno