Král Jakub? Že král takového jména v českých dějinách neexistuje. A přece.
Psal se rok 1445. V tomto roce v období takzvaného ,,bezkráloví“ držel žezlo českého krále asi šest týdnů -/než ho zavřeli/ jistý král Jakub. Byl to prý přenádherný stařec-bělovlasý a bělovousý kmet v režném rouchu. Na jaře toho roku se najednou objevil v bájném rodišti Přemysla-oráče-severočeských Stadicích. Usadil se na bájném kultovním místě, ,, ve kři pod lískou“ a brzy vzbudil všeobecné nadšení. I z dalekého okolí se začali do Stadic sbíhat poddaní a přinášeli domnělému králi dary. Jakoby mávnutím kouzelného proutku měl ,,nový“ král k dispozici ozbrojenou stráž, radu starších a písaře.
Poutníků prý tehdy přicházelo až dva tisíce denně. Samozvaný vladař jako by vyplnil sliby tenkrát populárních proroctví Sibyly i jiných proroků : ,,dostaví se král tichý a beze lsti“. , sejde ,,z hor vysokých a důpnatých“ a jeho zásluhou ,,črvie zemští /sedláci/ panovati konečně budů“.
Temnou beznaděj bezkráloví , hlubší o to, že nedávná válka poddaných proti pánům nakonec nic nepřinesla, měl rozptýlit zázrak. Staré touhy se promítly do nového snu. A ,,stadický král“ , který vystoupil
z poustevnického ústraní , svým zevnějškem i blouznivými řečemi o tom, že ho povolal sám svatý Václav , představám netrpělivě očekávaného zjevení vyhovoval. Bohužel ne dlouho. Nejprve se ukázalo, že ,,král Jakub“ je pouhým poddaným z panství Jakoubka z Vřesovic, odkud kdysi zběhl. Potom ,,stadického krále“ internovali páni nejprve do Roudnice a poté do Prahy. Zanedlouho však byl stařeček jako neškodný blázen propuštěn na svobodu. Kam se poté poděl? O tom už prameny nehovoří…..
Luboš Hora-Kladno