Jako až notoricky známé největší naleziště stříbra je v období středověku v českém království známa Kutná Hora. Ta byla opravdu nejslavnějším i nejbohatším báňským střediskem.
O celé půlstoletí dříve, tedy již někdy od třicátých let 13. století se však stříbro těžilo i v Jihlavě. Zde se však ložiska stříbra poměrně rychle vyčerpala. Přesto z Jihlavy se dochoval i přetrval jistý právní věhlas . Pochází totiž odtud náš nejstarší báňský řád/z roku 1265/ . Tento zákonník upravuje složité vztahy mezi dělnictvem, těžařskými podnikateli , pozemkovým majitelem a českým králem.
Znění tohoto řádu se dochovalo ve dvou verzích, ze kterých je patrné , že šlo o záznam zvykových reforem , postihujících, ale jen zlomek báňské problematiky.
Proto český král Václav II. vydal roku 1300 jednotnou a celostátně platnou úpravu – takzvané Královské právo horničie-mimochodem nejdokonalejší báňský zákon v tehdejší střední Evropě. Stal se i vzorem pro podobné právní úpravy v dalších zemích. Není jistě od věci, že svým ohleduplným zájmem o sociální zaopatření havířů byl v tehdejší době téměř senzací.
Kromě Jihlavy a později Kutné Hory se během třináctého století dolovalo stříbro i na dalších místech, především v oblasti Českomoravské vysočiny. Menší lokality těžby stříbra byly například v Havlíčkově /tehdy Německém/ Brodě, Přibyslavi, Chotěboři nebo Šlapanově i jinde.
Zdaleka největší Kutnohorské ložisko bylo otevřeno několika drobnými díly na území sedlckého cisterciánského kláštera. Zprvu sice nedosahovalo potřebné velikosti, ale někdy kolem roku 1290 byly objeveny mimořádně bohaté žíly stříbrné rudy. A pak vypukla v Kutné Hoře a jejím nejbližším okolí téměř stíbrotěžebná horečka . Do těchto míst se přistěhovalo velké množství po zisku toužících lidí. Samotné město mělo tehdy sice asi deset tisíc obyvatel , ale i tak se během kratičké doby stalo druhým největším městem v celém českém království.
Luboš Hora-Kladno