Karel Veliký byl patrně nejmocnějším vládcem ranného středověku. Kolem roku 770 se zmocnil v podstatě absolutistické vlády mocné Franské říše, která postupem času zaujímala území většiny současné západní Evropy. Během své poměrně dlouhé vlády pořádal expanzivní výboje téměř na všechny strany už tak mocné Franské říše. Velkou výhodou Karla Velikého bylo , že ho podporoval římský papež, tak že Karel Veliký jeho jménem v podstatě šířil křesťanské náboženství. Žel současně však šířil i panství Franské říše a to vyloženě bezohledným způsobem za cenu vraždění, mučení i pálení . Jediné území , které na západě Karel nedobyl bylo maurské Španělsko.
V roce 800 se stal Karel Veliký vládcem ohromného státu- Franské říše, která zahrnovala téměř celou západní křesťanskou Evropu. Jako hlava této sjednocené žíše se Karel považoval za rovnocenného byzantským císařům. Východoevropští Byzantinci nakonec také Karla za císaře zápaní Evropy uznali.
Hlavním městem Karlovy ohromné říše byly německé Cáchy.
Karla Velikého všechno předurčovalo k tomu aby se stal legendou. Některé církve tohoto sice neobyčejně schopného, ale také současně nesmírně krutého císaře dokonce později prohlásily za světce. Žádným světcem však ve svém soukromém životě rozhodně nebyl. Jeho nezměrná krutost i další vyloženě nekřesťanské nectnosti z něj rozhodně světce nedělaly.
Karel se pokoušel i o výboje na zatím pohanský východ a to dokonce i na současné české území, kde tehdy sídlili ještě převážně pohanští Slované. Tato akce proti zatím neexistujícímu českému státu však Karlu Velikému nevyšla. Ne zcela věrohodné historické zprávy hovoří o odražení franského vojska spojenými slovanskými kmeny snad v oblasti dnešního Mělnicka/v Kokořínském dolu/.
Karel Veliký za cenu šíření křesťanské víry a zároveň šíření hranic Franské říše, za cenu zotročování tamnějších ,,pohanských“ obyvatel dosáhl nesmírné moci. Žádný strom však neroste do nebe. Když Karel Veliký roku 815 zemřel, předal svou vládu nad Franskou říší těsně před smrtí svému synu Ludvíkovi -zvanému ,,Pobožný“. Proti němu se však vzbouřili jeho vlastní příbuzní Lothar, Pipin a Ludvík. ,,Pobožný “ navíc brzy zemřel a od té doby žila císařská moc už jen podle jména a mocná Franská říše se rozdělila na dvě části.
Luboš Hora-Kladno