Jarpice
Jarpice jsou maličkou, ale střediskovou obcí v nejsevernější části Kladensko-slánského regionu. Leží na Vranském potoce severně od mnohem větších i turisticky zajímavějších Zlonic.
Ves Jarpice měla existovat již ve 13. století . Později,kolem roku 1330 byla její majitelkou Jenofita z Obořiště, která roku 1333 darovala Jarpice zbraslavskému klášteru.
Rozbořením tohoto kláštera husity v roce 1420 byly Jarpice uvolněny z církevního majetku a přešly do držení vladyckých rodin. Teprve koncem 16. století za Benigny Hrobčické z Hrobčic připadly obci Hospozín. Později společně s Hospozínem přešly ke Zlonicím , které ještě v polovině 19. století byly centrem zlonického panství významného rodu Kinských.
Budenice
Ke střediskovým Jarpicím patří turisticky mnohem zajímavější přidružená osada Budenice. Ta je jako ves poprvé doložena v roce 1318 jako majetek Záviše z Budenic. Po něm je uváděn Boleslav z Budenic, který roku 1334 prodal ves známému pražskému biskupu Janu IV. z Dražic. Ten Budenice postoupil nově založenému augustiniánskmu klášteru v roudnici nad Labem. V tomto období stávala v Budenicích už tvrz .
Krátce po skončení radikálního husitského hnutí ve 30.letech 15. století se Budenic zmocnil bývalý hejtman sirotčích vojsk Jan Šmikovský ze Ždáru, který po Lipanech přešel do služeb císaře Zikmunda. Po jeho smrti patřila ves Jeronýmu Šlikovi z Holíče a poté Petru Chotkovi z Vojnína. Roku 1551 koupili Budenice pán z Hrobčic, kteří budenickou tvrz drželi až do třicetileté války, kdy jim byla zkonfiskována za účast ve stavovském povstání v letech 1618-1620.
Po třicetileté válce na konci 17. století koupili Budenice mocní Martinicové. V té době se už stavěl budenický zámek , s jehož stavbou začal v 80.letech 17. století Matěj Ondřej Hartman z Klarštejna . Stavbu barokního zámku dokončili Martinicové a zámek jim pak sloužil jako sídlo majitelů panství. V roce 1748 koupil Budenice i se zámkem jiný mocný rod Kinských. Ti se sem ale natrvalo přestěhovali až po požáru zámku v nedalekých Zlonicích. Budenický zámek pak Kinští opravili a okolní zámecký francouzský park přeměnili na anglický.
V současné době je zrekonstruovaný budenický zámek trojkřídlou patrovou budovou , jejíž střední křídlo s pětiosým středním rizalitem a dvouramenným středním schodištěm při zahradním průčelí bylo postaveno nejdříve, Obě patrová boční křídla pak byla přistavěna o něco později a byla připojena přízemními trakty ke střednímu křídlu. V tom severním se nalézá též kaple upravená v polovině 19. století.
Okolo zámeckého objektu se rozkládá poměrně rozlehlý ohrazený zámecký park, ve kterém roste na sto druhůvzácných dřevin.
Hrobka rodu Kinských a kostel svatého
Isidora
Ke střediskové obci Jarpice patří ještě kostel svatého Isidora na jehož nevelkém hřbitově je mimojiné i hrobka významnho rodu Kinských. Kostel se hřbitovem leží o samotě při cestě z Budenic do Zlonic. Jedná se o kostel farní, který bylpostaven kolem roku 1825.
Na jeho nevelkém hřbitově nechala zbudovat kněžna Vilemína po náhlé smrti Rudolfa knížete Kinského v lednu roku 1836 hrobku rodu Kinských.
Se stavbou se započalo již následujícího roku na jaře. Návrh na zhotovení hrobky vypracoval knížecí architekt Heinrich Koch. Vrchním stavitelem byl Antobín Merksbauer.
Hrobkavycházející z půdorysu řeckého kříže má nenáročnou úpravu průčelí. Pouze její východní vstupní část výtvarně zhodnocuje v omítce rustika, zakončená nevysokým štítem, na němž byla původně kovová písmena ,,ZDE JSME, O PANE, OČEKÁVAJÍCE HLASU TVÉHO“. Po stranách dominují skulptury, které snad pocházejí z dílny Josefa Maxe. Vpravo je to sedící postava ženy v antickém rouše, která zapisuje na desku jméno zesnulého knížete-Rudolf. Vlevo se nachází truchlící anděl s uhasenou pochodní, věncem a znakem Kinských. Umístění soch je však oproti původnímu Kochovu záměru provedenoobráceně.
Nesmírně působivý dojem vyvolává vstup do interiéru hrobky, kam se vstupuje po širokém schodišti. Jeho součástí je sousoší Krista pozdvihující svatého Petra z vln.
Tato socha, postavená na oltářní menze z černého leštěného mramoruje ozařována světlem z kopule, jehož intenzita se během dne mění.
Osvětlený interiér představuje v regionu jedinečný doklad neoklasicistního řešení. Dokazuje to štukové kazetování i celkově zklidněné a racionální uspořádání včetně antikizujícího pojetí podlahy vyskládané z drobných oblázků. Stěny pokrývají velké mramorové desky , za které se ukládají rakve se zesnulými. V levé části je přitom uložena takzvaná kostelecká větev rodu, v pravé pak následovníci Rudolfa Kinského, kteří spravovali místní zlonické panství. Jednotlivé plotny z černého mramoru jsou bud označeny jménem zesnulého,nebo krátkým úryvkem z textu knih Starého a Nového zákona. V této souvislosti je třeba podtrhnout i technické řešení, které spočívá v hlubokých úzkých kanálech ,které obíhají celý obvod hrobky.Projektant tak chtěl zamezit vlínánívlhkosti.
Luboš Hora-Kladno