Kdo byl Jan Kvíčala?
Jan Kvíčala – jméno dnes téměř neznámé. Ve druhé polovině 19. století byl však tento muž spoluzakladatelem moderní české filologie. Kvíčala, který se roku 1867 stal jako třiatřicetiletý vědec řádným profesorem na pražské universitě nebyl jen schopným vědcem navazujícím styky po celé Evropě, ale také schopným organizátorem a vyjednavačem. Právě to ho pčedurčilo k převzetí významné role při jednáních o rozdělení university.
Na návrh univerzitních kruhů byl roku 1880 zvolen ve východních Čechách poslancem říšské rady a později dokonce i poslancem zemského sněmu. To dodalo jeho postavení náležité váhy.
S nezměrnou pracovitostí i energií se vrhl do vyvracení námitek německých profesorů i lobbování v parlamentu i ministerstvu. Jeho zásluhy byly uznány a Jan Kvíčala patřil k nejvlivnějším českým profesorům. Jeho mimořádných schopností si byl vědom i samotný pozdější první prezident samostatnéo Československa T.G. Masaryk. Sblížení Kvíčaly s Masarykem vyvrcholilo před zahájením známého boje o rukopisy. /zda jsou rukopisy Královédvorský a Zelenohorský pravé, nebo pouhé padělky/. Tento boj oba profesoři chápali i jako příležitost ke změně kulturních a politických poměrů.
Žel Kvíčala však svůj slib, že bude Masaryka všemožně podporovat nesplnil . Dokonce, když ho budoucí prezident ke své podpoře vyzval, nejenže mu nevyhověl, ale naopak přešel otevřeně na stranu Masarykových odpůrců. Nakonec po rozchodu s Masarykem zůstal sám a proto jeho jméno časem upadlo v zapomnění.
Luboš Hora-Kladno