Literární tvorba J.A. Komenského obsahuje jak pansofické/encyklopedické/ a renesanční ideály, tak i barokní postoj k víře a rozumu. Tvořit začal ještě před bitvou na Bílé hoře, když ve spisku ,,Listové do nebe“ /1619/ se věnuje postavení chudých ve feudální společnosti. V pojednání ,,O poezii české“ /1620/ se zabývá časoměrnou prozodií, překládá biblické žalmy a ponaučení do češtiny.
V roce 1623 píše Komenský své nejvýznamnější beletristické dílo ,,Labyrint světa a ráj srdce“, které záměrně a umně odhaluje charakteristický znak moderní literatury, totiž spojení ,,pravdivosti“ a ,,nepravdivosti“ průhlednou alegorií. V jeho Labyrintu se poutník na cestě světem, který je zobrazen jako město, vydává poznat různá povolání , aby se pak pro některé z nich rozhodl. Má přitom nasazeny brýle ,,Mámení“, které mají zkreslovat a idealizovat skutečný život. Brýle ,,Mámení“ však má nasazeny nakřivo a tak vidí skutečný svět i to, jak je špatný a nespravedlivý. Protiklad fikce a reality je při tom silně vyhrocen.
Právě tento protiklad je nejdůležitější z hlediska literárního vývoje.
Komenského ,,Labyrint světa a ráj srdce“ a spolu s ním i většina ostatních jeho děl čtenáři přibližují Komenského jako člověka a boří falešnou představu dokonalé, ale studené sochy, kterou má být zobrazena Komenského výjimečnost. Jeho výjimečnost je naopak v tom, že přes své nadání, schopnosti, nadlidskou píli i ohromné vědomosti, nikdy nepřestal být člověkem a to člověkem skromným. Dovedl se ze srdce vysmát předstíraným ctnostem, ale dovedl být také velmi ostře kritický v odhalování zla, nesmlouvavý a otevřený v jeho odsouzení i nebojácný a důsledný. Dovedl se bystře dívat kolem sebe a své pozorování zachytit jako pravý umělec slova. Jeho Labyrint to je vlastně život sám, k němuž autor otevřeně vyjadřuje své vlastní stanovisko. V postavě poutníka se objevuje pravá tvář nesmlouvavého kritika-autora. Poutníkovi se v Labyrintu žádné zaměstnání nelíbí, nikde nenachází spokojenost. Nakonec se uzavírá sám do sebe a nachází ráj v sobě samém, ve svém srdci. Hlavním smyslem Labyrintu je alegoricky zobrazená kritika společnosti.
Jan Amos Komenský je také autorem několika latinských školních her. Nejvýznamnější z nich je ,,Schola ludus“/,,Škola na jevišti“/.
Jinou tvář odhalil Komenský v duchovní poezii, kterou shromáždil do ,,Kancionálu“. Jsou tam skladby vlastní, cizí, přeložené i různé parafráze. Z tohoto ,,Kancionálu“ však opět promlouvá především Komenský-člověk. I když měl v sobě skoro nadlidskou sílu, se kterou snášel všechna utrpení-přece někdy také zesmutněl, ale za svůj smutek se nestyděl.
Jedním z cílů Komenského bylo vytvořit encyklopedii ,,Všeobecná porada o nápravě věcí lidských“ a rozsáhlý slovník ,,Linguae Bohemicae thesaurus“ /,,Poklad českého jazyka“/.
Přípravné materiály k oběma monumentálním dílům shořely při požáru města Lešna.
Smutek nad pobělohorskými poměry vyjadřuje v ,,Kšaftu umírající matky Jednoty bratrské“. V tomto díle ale přes všechna úskalí a nebezpečenství věří v budoucí svobodu českého národa a lidu.
Zcela zvláštní místo v Komenského díle zaujímají jeho spisy pedagogické. Největším dílem z této problematiky je patrně jeho ,,Velká didaktika“, která má svůj velký význam dodnes. Jedná se o teoretický spis, ve kterém vyjadřuje svůj názor na pedagogiku.
Vytváří v něm moderní systém vzdělání, který se má skládat ze čtyř šestiletých vzdělávacích cyklů. Prvním je do šesti let věku dítěte výchova matky, druhým pro všechny od šesti do dvanácti let povinná základní škola, přičemž klade důraz na vyučování v mateřském jazyce. Třetím cyklem od dvanácti do osmnácti let je pro nadané žáky střední škola, kde už se vyučuje latinsky. Posledním čtvrtým cyklem pro nejnadanější od osmnácti do čtyřiadvaceti let je vysoká škola /akademie/.
Důležitým u Komenského pedagogiky je fakt, že učit se mají všichni bez rozdílu společenského postavení i pohlaví. Učit se má od známých k méně známým věcem , má se využívat názorného vyučování, postupovat od konkrétního k abstraktnímu. Nemá se učit zpaměti, ale naopak systémem především porozumět látce.
Dalšími Komenského pedagogickými spisy jsou například: ,,Brána jazyků otevřená“/učebnice latiny na moderních zásadách/, ,,Orbis pictus“ /,,Svět v obrazech“/názorný slovník s množstvím zobrazených věcí, ty jsou očíslovány a pod každým číslem-obrázkem jsou čtyřjazyčné názvy věcí.
Praktické rady rodičům jak vychovávat děti v útlém věku jsou zobrazeny v díle ,,Informatorium školy mateřské“ a učebnicí pro nejmenší, která využívá hravosti s dítěte je jeho ,,Škola hrou“.
Luboš Hora-Kladno