V našem spolku ,,Dobré místo“ funguje filozofický kroužek. Navštěvují ho jak někteří moji kolegové zaměstnanci, tak i zájemci z řad pacientů. Sám jsem byl kdysi účastníkem jediného sezení tohoto kroužku. Filozofie mě zajímá jen hodně okrajově, mnohem blíže mám k historii a tak se od toho svého jediného setkání s členy našeho filozofického kroužku do jeho činnosti nezapojuji. Důvodů mám hned několik. Především ten psychický. Po té mé jediné účasti na kroužku, kdy se hodně hovořilo o lidské duši a hříších jsem se málem dostal do deprese, když jsem si uvědomil, že sám jsem z hlediska idealistické filozofie hříšník. Někomu snad může proces zabývat se sebou samým psychicky pomáhat. Já k takovým lidem ale nepatřím. Mě to právě naopak může přivést do depresí. Navíc filozofii jsem více studoval na vysoké škole ještě za předlistopadového režimu a to jasně převládala filozofie materialistická se svým marxismem. Po listopadu 1989 i v současné době jsou více uznávány filozofické směry, vycházející z idealismu. S těmi jsem se už po listopadu 89 na Vš také setkal, ale to už jsem měl v sobě asi hodně zakořeněný materialismus. Nemíním členům našeho filozofického kroužku ,,fušovat do řemesla“ a už vůbec ne ovlivňovat jejich názory a přesvědčení a tím kroužek narušovat. To je další důvod, proč do něj nedocházím. Navíc nejsem ani jednoznačně vyhraněný materialista či idealista a nemám rád takové jednostranné začlenění. Tak jen jaký vidím zásadní rozdíl mezi materialistickou a idealistickou filozofií já filozofický laik:
Zásadní rozdíl je ve zcela odlišných odpovědích na dvě základní filozofické otázky: Co je prvotní? a Je svět poznatelný? A tak co nejjednodušeji základní rozdíl mezi materialismem a idealismem.
Materialisté hodně zjednodušeně tvrdí: Prvotní je hmota. a Svět je poznatelný, ale dosud nepoznaný:
Idealisté jsou zcela opačného názoru: Prvotní je idea/duch, myšlenka, Bůh/. a Svět je nepoznatelný.
Já osobně bych na nejzákladnější filozofické otázky jednoznačně odpovědět nedokázal. Ani se o to nesnažím a snažit nebudu. Vím, že bych se zase dostal nejprve do pochybností a později do psychických depresí. A o to tedy nestojím. Takovým jistě hodně jednoduchým postojem ale rozhodně nechci narušit činnost našeho filozofického kroužku, kterou naopak uznávám a fandím jí. Jen pro mojí psychiku to není.
Luboš Hora-Kladno