Psychickými potížemi trpím už od ranného dětství. Měl jsem s tím potíže už na základce a poté výrazněji na gymplu. Poprvé jsem ale navštívil ambulantního psychiatra až krátce po maturitě, přibližně ve svých 20 letech. A hned na to jsem byl také poprvé hospitalizován v tehdy ještě Psychiatrické léčebně v Horních Beřkovicích. Počet hospitalizací začal pak okamžitě až neuvěřitelně rychle narůstat. Protože se však jednalo z velké většiny o hospitalizace krátkodobé/zhruba dvoutýdenní/, přiznali mi invalidní důchod až ve 30 letech věku. Zato jsem o něj ani nemusel žádat. Psychiatři mi ho dali sami. Počet mých hospitalizací mezi 20. a 30 rokem života totiž hovořil za vše.
A diagnóza, díky které mi byl důchod přiznán? Těžká až extrémní porucha osobnosti, navíc někdy s následnými stavy fobie. Nikdy jsem neměl halucinace zrakové ani sluchové. Netrpím žádnou z forem schizofrenie ani jiných psychotických onemocnění.
Přesto mé psychické stavy stály někdy zato. Pokud se dostanu do nějaké složitější situace v běžném životě, reaguji obvykle hodně nepřiměřeně. Bud přehnaně aktivně, nebo naopak pasivně. Nepřiměřená aktivní reakce u mě obvykle znamená silný výbuch emocí, naštěstí vždy jen slovně. V takové situaci bych byl schopen vynadat třeba prezidentovi Spojených států. V minulosti jsem se už mnohokrát slovně obořil třeba na různé pracovníky zejména na úřadech. Velké problémy jsem míval při své práci trenéra s rozhodčími, nebo diváky soupeře. Pamatuji se na případy kdy jsem takto vyloženě ,,startoval“ sám třeba proti deseti lidem. Jako divák jsem na kladenském hokeji vlítnul sám do fanouškovského ,,kotle“ soupeře a začal se ostře hádat. Naštěstí se mi nikdy nic nestalo. Startoval jsem slovním útokem i na vedoucí a ředitele podniků.
Pasivní forma poruchy osobnosti se zase u mě projevuje silnými úzkostnými až fobickými stavy. To se uzavírám do sebe, začnu se vyhýbat lidem a v těžkých případech to končí tím, že se zavřu doma a třeba i delší dobu vůbec nevylezu z bytu a s nikým nekomunikuji ani telefonicky. Dá se s mojí poruchou něco dělat? Patrně se jen vyhýbat konfliktním situacím v životě. Někdy k nim ale přesto dochází. A své chování v nich stále zvládám jen s velkými problémy.
Luboš Hora-Kladno