Proč není Irsko jednotné?
Psal se rok 1154, když papež Hadrián IV. daroval irský ostrov anglickému králi Jindřichovi II. Bylo to v naději, že anglický panovník dokáže zreformovat irskou církev. Do té doby Irsko trpělo pod tvrdou vládou svého mocného souseda.
Jindřich dorazil do Irska osobně v roce 1171, přijal pocty místní šlechty a později dokonce svého syna jmenoval vládcem Irska. Angličtí kolonisté začali Iry brzy postupně vytlačovat z důležitých politických i hospodářských pozic.
Od anglických kolonistů je odděloval především keltský jazyk, takzvaná gaelština. Počínaje obdobím vlády Jindřicha VIII. to bylo i náboženství. Irové zústali katolíky, zatímco Anglie se stala protestantskou zemí. Dcera Jindřicha VIII. Alžběta I. volně rozdávala irská panství svým oblíbencům, a tím umožnila vznik systému, kdy majitelé půdy žili jinde. Místní obyvatelstvo začalo chudnout.
V roce 1801 bylo Irsko spojeno s Velkou Británií, přesto mu však bylo upřeno rovnocené zastoupení v parlamentu. V polovině století vzniklo hnutí dožadující se samosprávy, avšak zcela se rozpadlo poté, co se jeho vůdce Charles Stewart Parnell zapletl do rozvodového skandálu.
Za I. Světové války se zdálo, že se v Irsku konečně nabízí příležitost odtrhnout se od Británie.
Ani po roce 1916 se nacionalistické hnutí nedařilo potlačit nadlouho. Politický boj vedla strana Sinn Fein /My sami/ a jejím ozbrojeným křídlem se stala Irská republikánská armáda. V roce 1919 byla sice vyhlášena Irská republika a jejím prvním prezidentem byl zvolen Eamon de Valera, ale teprve v roce 1921 podepsala Velká Británie s Irskem smlouvu. Ta zaručovala irskému státu statut dominia, skládajícího se ze šesti hrabství na jihu a na západě ostrova. Šest převážně protestantských hrabství se rozhodlo zůstat ve Spojeném království Velké Británie jako takzvané Severní Irsko. Žel toto pouto s Londýnem vyvolává už léta vážné problémy.
Luboš Hora-Kladno