Psychiku člověka dokáže ovlivnit řada faktorů. Jedním z nich je kupodivu i momentální počasí. Letos jsem to zažil i já sám. Mým zdaleka nejoblíbenějším ročním obdobím je jaro. Období s jasným modrým nebem, rozkvetlými stromy, vzrušeným zpěvem ptáků, loukami zaplavenými žlutí kvetoucích pampelišek.
Já osobně se na to kouzelné jarní období těším snad už od podzimu, od Nového roku pomalu počítám dny, které ještě do jara zbývají a když pak skutečné jaro nastane, vždy si ho dokážu doslova užívat. A pokud se pak jaro opravdu vydaří, jsem na tom psychicky nejlépe.
Takto jsem se těšil a svým způsobem se připravoval i na jaro letošní. Celou zimu jsem si psal na náš web články daleko dopředu, abych jich měl dostatečnou zásobu a na jaře se už psaní nemusel věnovat. Maximálně jsem přes celou zimu sportoval a i po fyzické stránce na sobě pracoval, abych byl na jaře v kondici. Prostě jsem se na to letošní jaro strašně těšil a po všech stránkách jsem se na něj i připravoval. Těšil jsem se, jak budu na jaře relaxovat na lavičce před rozkvetlou sakurou, před naším panelákem, nebo zase na lavičce v parku u kladenského nádraží, kde tak krásně kvetou kaštany. Těšil jsem se na zpěv ptáků, na dny zalité slunečním svitem a nemohl se jara dočkat.
A pak to letošní jaro konečně nastalo. Jenže… Tohle jaro bylo úplně jiné, než ta jara v minulých letech. Tohle jaro se prostě nevydařilo. Prosluněných a teplých dnů bylo jako šafránu, ,,moje“ sakura rozkvetla snad o tři týdny později, než obvykle, zpoždění měly i květy mých oblíbených kaštanů. Místo toho bylo často nebe zatažené, pršelo více než je obvyklé, venkovní teploty připomínaly i v květnu spíše listopad, než můj nejoblíbenější jarní měsíc, často byl silný vítr. Vše bylo tak nějak ponuré a nevlídné.
Na mojí psychiku to působilo vyloženě negativně a někdy jsem se dostával až na hranici depresí. A nebyl jsem zdaleka sám. Podobné pocity měla řada lidí. Dokonce se o tom často hovořilo i v televizi. Jarní měsíce by měly lidskou psychiku posilovat.
Letos ji se svou převládající ponurostí , nevlídností i nízkými teplotami přiváděly spíše k depresím. Kam kráčíš přírodo, kam kráčíš…
Luboš Hora-Kladno