Ten, kdo sleduje české fotbalové soutěže, ví že v té třetí nejvyšší tedy české fotbalové lize hraje ,,nějaká“ Hostoun. Nejsem si jist, zda odborníci na české fotbalové soutěže vědí kde se tato obec s asi tisícovkou obyvatel vůbec nachází.
Tak tedy Hostoun leží v jihovýchodním cípu bývalého okresu Kladno směrem ku Praze. Hostounští fotbalisté hrají v současné době vyšší soutěž než sportovci z téměř 80 x lidnatějšího Kladna, které má navíc tak slavnou fotbalovou historii.
Ale nejen fotbalem živ je člověk a tak je třeba si obec Hostoun více přiblížit.
Nejstarší historicky doložen zmínky o ní pocházejí z roku 1316,kdy byla tehdejší ves rozdělena na díly , když větší část patřila pražskému purkrabství, které ji patrně získalo od svatojiřského kláštera. Roku 1320 tehdejší český král Jan Lucemburský věnoval tento díl s tvrzí svatovítské kapitule, která jej poté pronajímala.
Další část vsi patřila drobným feudálům. Již v tomto období 14. století zde eistoval farní kostel.
V první polovině následujícího století za husitských válek kapitula ves ztratila a na konci válek byla Hostoun císařem Zikmundem těsně před jeho smrtí v roce 1436 zastavena. V dalších asi 50 letech se majitelé vsi střídali. V 80. letech 15. století Hostoun i s tvrzí kapitulní probošství vykoupilo zpět. Část vsi však patřila šlechtickému rodu Kolovratů a to až do začátku 16. století. Po Kolovratech převzali jejich díl křižovníci.
V období těsně před třicetiletou válkou parřil místní dvůr zvaný ,,Šafránov“ klášteru augustiniánů na Karlově na Novém městě pražském. Samotná třicetiletá válka Hostoun stejně jako mnoho jiných těžce poznamenala. Svědčí o tom fakt, že na jejím konci se více než polovina místních usedlostí uváděla jako pustá.
Po válce a především ve dvou následujících stoletích však dochází kobnově a dalšímu rozvoji Hostouně. Došlo k němu v takovém rozsahu, že na počátku 20. století je dočasně Hostoun uváděna jako městys.
Do dnešních dní se v obci zachovala řada pozoruhdných staveb. které jsou dílem středověkého lokačního urbanismu. Obec má mimořádně rozlehlou náves , která má kosodélníkový tvar.Rozměry návsi jsou tak velké, že svou rozlohou patří k největším ve středních Čechách. Prakticky ze všech stran ji obklopují místní usedlosti.
Na východní straně návsi byl situován kapitulní dvůr a při něm tvrz, která byla později přeměněna v malý zámeček. Na návrší na někdejším jihovýchodním okraji vsi byljiž ve středověku postaven farní kostel svatého Bartoloměje,který je dnes dominantou obce. Původně bylvystavěn v gotickém slohu, ale především v 18. a 19. století prodělal rozsáhlé přestavby. V roce 1773 byla k němu přistavěna věž.
V dnešní podobě se jedná o stavbu obdélníkového půdorysu s půlkruhově uzavřeným presbytářem.. Celá stavba je obklopena nepravidelným oválem ohradní zdi.
Dolní objekt pivovaru.sladovnou a typickým věžovým hvozdem. Pivovar byl postaven nejpozději v období baroka. Současnou neorománskou podobu získal ve druh polovině 19. století.
Zajímavou stavbou v obci je také altán nad pramenem u rybníka v jižní části návsi. Ten byl postaven z režného cihelného zdiva na začátku 20. století.
Svými dalšími stavbami představuje Hostoun , stejně jako sousední obce Dobrovíz a Středokluky/obě jsou již v katastru Prahy-západ/ kompleně dochovaný soubor lidové architektury charakteristické pro oblast mezi Kladnem a Prahou. Ve vsi se zachovala řada objektů reprezentujících vývoj venkovského stavitelství oblasti v průběhu celého 19. a na počátku 20. století.
Nejstarší dochované objekty jsou vystavěny v klasicistním stylu a u řady dalších lze předpokládat, že jejich jádra jsou ještě starší, Takovým je například objekt místního Hostince čp. 43 na východní straně návsi. Na severní straně stojí zase pozoruhodný patrový klasicistní dům čp. 107 s charakteristickou polovalbovou střechou s přesahem nad zápražím. Výrazně zastoupeny jsou v Hostouni i pozdně klasicistní a raně elektick srtavby z doby kolem poloviny 19. století. Jedná se například o domy čp: 47, 53, 55 nebo 124.
Jak je vidět do Hostouně můžete vyrazit nejen za kvalitním fotbalem, ale i za unikátními stavbami lidové venkovské architektury,
Luboš Hora-Kladno