Měl jsem možnost shlédnout v televizi starší český film ze sportovního prostředí s názvem ,, Mílaři“. Třebaže je tenhle film o několik let starší než já/ byl natočen v roce 1960/ zapůsobil na mě silně i po tolika letech. Snad proto, že také pravidelně, i když jen rekreačně běhám, ale hlavně proto, že jeho hlavním hrdinou je starší trenér běžců středních tratí tzv. mílařů Vyskočil ve skvělém podání herce Karla Hlušičky.
Film mi připomíná nedávnou minulost, kdy jsem sám dělal dobrovolného trenéra byt ne běžců, ale fotbalistů.
Přístup filmového hrdiny trenéra Vyskočila mi dost připomíná moji trenérskou minulost a velmi se mi líbil a snad se i odvážím s přístupem trenéra Vyskočila ztotožnit. Tenhle filmový trenér má ke sportu trochu jiný vztah i přístup než klasičtí trenéři, kteří chtějí na svých svěřencích především co nejlepší výsledky a to obvykle za každou cenu. Snad je takový přístup i pohled na sport považovaný za jediný správný. Filmový hrdina ani já osobně se s ním však neztotožňujeme. Morální hledisko by mělo být i ve sportu na prvním místě a i důležitější než jen co nejlepší výsledky.
Kdyby tomu tak bylo nevyrůstali by v současném vrcholovém sportu jen pochybné, často nesmyslně finančně přeplácené sportovní hvězdy, ale morálně silní a čestní lidé. A to je přece mnohem důležitější než jen výsledky.
V minulosti, kdy jsem působil jako kvalifikovaný trenér fotbalu jsem se o takový přístup snad i snažil. Pravda nikdy jsem neměl nějaké skvělé výsledky, ani jsem nevychoval žádnou budoucí fotbalovou hvězdu. Nepotýkal jsem se sice s podobným problémem jako trenér Vyskočil ve filmu a nezakázal sportovat svému nejlepšímu svěřenci pro jeho zdravotní problémy, ale vzpomínám si, že jsem vždy dával přednost méně talentovaným sportovcům, když měli poctivější přístup k tréninku, než těm více talentovaným, kteří si již v mladém věku hráli na sportovní hvězdy. Tak se mi i stalo, že jsem z týmu vyhodil dva možná nejlepší hráče jen pro jejich špatné chování a nadřazenost nad ostatními.
Projevilo se to sice okamžitě na horších výsledcích týmu, ale přesto jsem se cítil tak nějak dobře, protože jsem zůstal věrný svému přesvědčení. A tím přesvědčením je, že i sport má především vychovávat a to je mnohem důležitější než pouhé výsledky.
Žel závěrem musím napsat, že jsem žádných mimořádných úspěchů ve své více než desetileté dobrovolné trenérské práci nedosáhl. Je přece jen dnes jiná doba, než za mého nového televizního oblíbeného hrdiny trenéra Vyskočila, když ten film ,,Mílaři“ byl natočen před šedesáti lety a to znamená ve sportu a vlastně i ve skutečnosti minulé století. Doba je opravdu jiná a já po shlédnutí filmu i vlastních zkušenostech mohu dodat jediné slovo: ,,Bohužel“…..
Luboš Hora-Kladno