Díky internetu jsem měl možnost vidět film s názvem ,,Úsměvy smutných mužů“. Tenhle film z roku 2018 na mě silně zapůsobil. Jeho děj se odehrává v prostředí protialkoholní a protitoxikomanické léčebny. Ústředním hrdinou až drastického příběhu je spisovatel Josef Formánek/v podání herce Švehlíka mladšího/, který těžce propadl alkoholu a právě v léčebně prodělává léčbu. Ta se na poprvé nepodaří, když Formánek krátce po propuštění z léčebny recidivuje a znovu se dostává do stavu těžké závislosti a do léčebny se proto brzy vrací v těžkém stavu na hranici deliria. Ve filmu je možno vidět až děsivé scény a stavy do kterých se alkoholici dostávají. Jejich závislost je tak těžká, že dokáží vypít flašku tvrdého alkoholu takříkajíc na ,,ex“, jen aby co nejrychleji doplnili udržovanou míru alkoholu v krvi. Mnozí díky těžké závislosti přišli téměř o všechno a nebýt léčebny, skončili by na ulici, jako bezdomovci. Více než postava spisovatele Formánka mě zaujal jiný hrdina filmu. Je to bývalý úspěšný podnikatel i sportovec Ironmann Honza, který byl zvyklý v životě vždy ve všem vyhrávat-nejen v podnikání, ale i ve sportu. Díky alkoholu přišel o všechno-nejen o úspěšnou firmu, ale i o rodinu, která ho kvůli jeho těžké závislosti opustila. Začne se proto věnovat vytrvalostnímu běhu, protože je to jeho poslední naděje, jak se své závislosti zbavit.
Jeho slova: ,,Přijmout prohru znamená nedostat se ani milimetr nad nulu.“ mi utkvěla v paměti. Honza však svou prohru nepřijímá a věnuje se běhu do takové míry, že posléze začne běhat marathony. Nakonec však znovu propadá alkoholu a to do takové míry, že pije třeba i benzin. Končí ovšem špatně. V kritickém stavu ho záchranka přiváží znovu do léčebny, kde se dostává do komatu a umírá. Jiný je osud spisovatele Formánka. I on po vzoru svého zemřelého kamaráda Honzy začne běhat. Film končí jeho slovy: ,,Jsem na válečné stezce. Jsem válečník. Mým nepřítelem je alkohol. Vím jak těžký a zákeřný nepřítel to je. Nevím zda ho porazím, ale jedno vím jistě. Budu s ním bojovat.“
Já sám jsem si ještě nedávno občas rád přihnul. Nikdy jsem se sice ani zdaleka nedostal do stavů, jako hrdinové filmu, ale po jeho shlédnutí , jsem dostal z alkoholu strach. Strach z toho, že díky alkoholu bych se do podobných situací, jako hrdinové ,,Úsměvů smutných mužů“ mohl dostat. Zatím jsem o nic nepřišel a hlavně v budoucnu přijít nechci. Proto končím s těmi občasnými alkoholovými úlety. Běhám už roky a budu běhat a sportovat dál. A to s ještě větší intenzitou. I já chci být tím válečníkem jako spisovatel Formánek z filmu ,,Úsměvy smutných mužů“.
Luboš Hora-Kladno