Co mají společného francouzský filozof René Descartes /1596-1650/ a rakouský hudební skladatel Joseph Hayden/1732-1809/, když každý žil v jiné době a každý se věnoval jinému oboru? Něco přece, ovšem až po smrti. U obou byla totiž posmrtně od těla oddělena jejich lebka a poté odcizena. Proč a za jakých okolností k tomu došlo?
Začněme filozofem Descartem. Nezemřel v rodné Francii, ale ve Švédsku. Už jeho smrt byla podezřelá. Podle původní lékařské zprávy zemřel údajně na zápal plic. Jenže příznaky těsně před smrtí připomínají až podezřele přesně docela jinou příčinu Descartova úmrtí. Descartův lékař, který se slavným filozofem prožíval poslední dny jeho života dospěl k příčině smrti otravou arsénem a tím možná i vraždě René Descarta.
Descartes mě pohnuté osudy i po smrti. V roce 1666 byly Descartovy kosti exhumovány, uloženy do měděné rakve , dopraveny do Paříže a uloženy v kostele Ste. Geneviéve-du-Mont. K další exhumaci došlo na konci následujícího století za Francouzské revoluce.
Descartovy pozůstatky měly být umístěny v Panthéonu , impozantní bazilice zasvěcené významným francouzským myslitelům a spisovatelům. Nestalo se. V roce 1819 našel Descartes místo posledního odpočinutí v kostele St.-Germain-des-Prés. Před uložením se však zjistilo , že v rakvi schází Descartova lebka. O pár let později se lebka vynořila, když ji kdosi nabídl ke koupi na jedné venkovské aukci ve Švédsku. Zřejmě byla hlava oddělena od těla již při první manipulaci s Descartovými pozůstatky. Na lebce se zachoval nápis: ,,Descartova lebka, kterou v roce 1666 , kdy bylo jeho tělo odvezeno do Francie , převzal do vlastnictví a pečlivě udržoval Israel Hanstrom . Od té doby je ukrývána ve Švédsku“. Hanstrom byl zřejmě přesvědčen, že slavný filozof patří aspoň zčásti zemi, v níž zemřel. Nakonec se však do Francie vrátila i filozofova hlava.
Od roku 1878 je vedena v inventáři anatomických vzorků v Musée de l Homme v Paříži. Dodnes ji však od Descartova těla odděluje řeka Seina.
A podobnost se slavným rakouským skladatelem Josephem Haydnem? Ten zemřel 31. května 1809 ve věku sedmdesáti sedmi let. Po jedenácti letech převezli jeho rakev z Vídně do nepříliš vzdáleného Eisenstadtu, v němž slavný skladatel prožil tři desítky let. Když však před tím rakev otevřeli, naskytl se přítomným hrůzný pohled: pod skladatelovou bílou parukou scházela hlava.
Věci se ujala kriminální policie. Stopy vedly ke kroužku vídeňských frenologů, stoupenců pochybné teorie jakéhosi Franze Josepha Galla, který tvrdil, že podle velikosti a tvaru mozku a lebky lze usuzovat na duchovní a duševní schopnosti člověka.
V roce 1802 rakouský císař,,Gallův systém“ zakázal. To však zastánce této bizarní pseudovědy neodradilo. Stále kolovaly četné pověsti o hrobech, z nichž byly uloupeny lidské lebky. I když dva frenologové přiznali , že po určitou dobu Haydnovu lebku přechovávali, rakouské policii se ji nepodařilo najít. Prostě zmizela.
Jak dnes víme, prošla rukama několika majitelů a v roce 1895 se vynořila v pozůstalosti jednoho profesora anatomie. Jeho synové tuto pozoruhodnou relikvii věnovali vídeňské Společnosti přátel hudby. Uplynulo dalších padesát devět let, než ono podivné bloudění skončilo a než Haydnova lebka opět spočinula vedle skladatelových kostí.
Luboš Hora-Kladno