Dolování stříbrné rudy především v kutnohorské oblasi dosáhlo vrcholu patrně za vlády českého krále Václava II., tedy na konci 13 století.
Její dobývání však bylo neobyčejně náročné, především svými investicemi, ale i technicky a organizačně. Stříbrné doly byly mamutími podniky , jaké v jiných odvětvích neexistovaly. Zaměstnávaly stovky a později i tisíce lidí od nekvalifikovaných pracovních sil, přes kvalifikované havíře i nejrůznější odborné specialisty až po podnikatele, kterým se v té době říkalo nákladníci či kverkové.
Komplikovaný průběh kutací činnosti si vynutil značné principy organizace, těžby i odbytu . Ale právě
v báňském průmyslu se zrodily nejstarší a téměř už kapitalistické formy tehdejšího podnikání.
V ranných dobách se kutáním zrodily patrně společnosti havířů /jakási bratrstva /, jejichž činnost spojovaly jednak finanční prostředky a jednak také dostatečné pracovní síly.
Později se z těžby sříbrné rudy zrodili velkopodnikatelé , především zazobaní patricijové a finančníci. Ti vytvořili takzvané nákladnické společnosti, které sdružovaly jejich finance a později se podle míry investovaných peněz dělili o zisk. Tito nákladníci si pronajali pozemek , v jejich režii se podnikla otvírka místa , potřebné průzkumy ložiska , výstavba technických zařízení k dolování i třeba odvodnění otvíraných dolů.
Tito velmi rychle bohatnoucí lidé pak také organizovali těžbu , úpravu i odbyt rudy.
Vrstva kvalifikovaných havířů vlatně představovala kolektiv svobodných řemeslníků, kteří se mohli těšit celou řadou výsad. Podíleli se například na výnosu těžby určitým podílem z rudy , když část se stávala jejich vlastnictvím.
Protože ovšem nebyli schopni zpravidla provádět další transakce , většinou ji zase odprodávali již zmíněným kverkům.
S vyjínkou některých specializovaných profesí byla většina řadových pracovníků v dole zaměstnána sice za pevnou , ale většinou velmi nízkou mzdu a navíc za těžkých pracovních podmínek.
Luboš Hora-Kladno