V úterý 19.3.2024 proběhla akce s názvem Krize aneb náhlé nepříznivé události a jejich důsledky, kterou pořádal Metropolitní zdravotnický servis.
Doktorka Školoudová z Domu tří přání mluvila o sebepoškozování
Obsahem mého sdělení by měly být pro vás nějaké praktické rady, co tedy s tím, když váš žák nebo vaše dítě se sebepoškozuje. Definici sebepoškozování jsme tady slyšeli, ale jak vlastně rozpoznat to, že se dítě sebepoškozuje. Je to poměrně těžké, protože ty děti se velmi často za své chování stydí, to chování skrývají, najednou se třeba zavírají do pokoje, můžeme to vnímat, že to souvisí s jejich věkem, že chtějí mít klid. Ale razantně se změní jejich další chování. Ztrácí zájem o všechno o co se dříve zajímaly, co je bavilo, přestávají chodit do kroužků a straní se třeba i kamarádům a odmítají nejrůznější akce. Většinou spíše než projevem sebepoškozování na integritě kůže si můžeme spíše všimnout vlastně té změny chování.
Jak se projevuje sebepoškozování v klinické praxi. Může se projevovat jako vlastně takový ochranný mechanismus, kdy se to dítě vlastně snaží ten jedinec vyrovnat se zátěží. V podstatě se naučí takovou vlastně formou chování, aby zvládlo ten stres. O těch nejrůznějších formách jsme už tady slyšeli. Spíše se to sebepoškozování může projevovat vlastně tím, že to vnitřní napětí ten jedinec přenese do takové sice krátkodobé, ale takového pocitu úlevy tím, že se sebepoškodí. A v podstatě co se vlastně stane. Stane se to, že ta úleva přichází, ta úleva je ale krátkodobá, ale je taková silná. Můžeme to vlastně srovnat s tím, kdyby vlastně ten jedinec užíval drogu. Tak že na jednu stranu ano,můžeme říci, že se jedná o nějaký projev životaschopnosti, že to dítě si uvědomuje, že ho něco trápí, ale vybralo si strategii, jak se s touto vnitřní bolestí vyrovnat a vybralo si strategii takovou, že vlastně, aby si ulevil od těch psychických potíží, tak vlastně se sebepoškodí.
Další formou nebo takovým typickým příkladem v klinické praxi může být třeba dívka, která se třeba bojí nějaké zkoušky, je nervózní a můžeme jí vidět, že chodí s obvazem na levé ruce. Protože když se připravuje na to náročné období, má strach jestli neselže, tak vlastně ji přepadají myšlenky na to možné selhání a vlastně si tímhle tím přináší takový pocit úlevy a pocit zbavení se od stresu.
Těch příčin je hodně a já jsem hovořila o té formě, jak se vyrovnat s tou zátěží právě tím, že volí tu formu škrábání a bodání se ostrým předmětem, škrábáním se kůže ostrými předměty nebo opakovaným otvíráním se těch hojících se ran a strupů.
Další formou sebepoškozování může být vlastně forma, kdy ten jedinec cítí pocit prázdnoty. Velice často se s tím můžeme setkávat u jedinců, kde se nezdařil proces takové individualizace separace od té blízké pečující osoby a potom dochází k takovému velkému pocitu té vnitřní prázdnoty. Také vlastně uváděla jedna klientka, že je pro ní lepší než necítit nic, tak je alespoň lepší cítit nějakou bolest. Také se můžeme setkávat s formou sebepoškozování osob v kontextu nějakého psychiatrického onemocnění. Co je však potřeba ale zdůraznit, že to sebepoškozování je vlastně symptom a dochází vlastně k takovému bludnému kruhu, kdy dochází k nějaké dočasné úlevě tím sebepoškozováním nastávají takové ty pocity viny, hromadí se ta emoční zátěž. Dochází k takovému přetížení a nastává panika a znovu vlastně dojde k tomu sebepoškození. Ten jedinec se neustále dostává do takového bludného kruhu a teď co vlastně s tím. Jaké jsou specifické znaky krizové intervence, takže v případě sebepoškozování je důležité poskytnout takovou tu první psychickou pomoc a redukovat nějaké ohrožení, zajistit pocit bezpečí a potom je velice důležité navázání takového kontaktu právě s tím klientem. Tzn. Poskytnout emocionální podporu. Co to znamená? Znamená to, že my vlastně můžeme říci ano vidím, že tě něco trápí,že se ti něco děje a jsem tady pro tebe. Co bych chtěla hodně říci, že někdy se dítě dlouze odhodlává k tomu, aby se vám s tím prvoplánem, který ho trápí svěřilo. A může se stát, že řekne pedagogům, když už se k tomu odhodlá, že přijde za vámi a vy víte, že třeba za deset minut zazvoní a vy máte výuku a zareagujete, že třeba řeknete nemám čas. Pokud se to třeba stane tak zkuste další den to dítě vyhledat a říci mu, že si vážíte toho, že třeba má ve vás důvěru, že se k vám přišel s něčím svěřit.
Že jste tady pro něj a že mu pomůžete. Protože co je hodně důležité v této situaci, tak je právě důležitá ta důvěra,že se vám to dítě svěřilo, co ho vedlo k tomu, aby se začalo sebepoškozovat.
Sebepoškozování je pouze symptom, tak že i když máme dobrou krizovou intervenci, většinou je třeba vyhledat následnou pomoc a to většinou pomoc dlouhodobou, psychoterapeutickou, případně pomoc psychiatra, kdy vlastně se během tohoto procesu se dítě nebo ten jedinec učí takové zvládání technik,aby se tady tohoto sebepoškozování zcela vzdal.
Co můžu udělat já jako co by krizový intervent.My musíme zůstat klidní, autentičtí i když nás to třeba vyděsí, že to dítě se nám svěří s tím, že se sebepoškozuje, ukáže nám svá zranění, která někdy mohou být velmi rozsáhlá. Důležité je zůstat klidný. Důležité je být trpělivý. V žádném případě ty děti nemoralizujte, třeba, že to se nemá dělat, to je špatně,zkuste jenom zmapovat ten stav. Zkuste tomu dítěti opravdu nabídnout pomoc, co vy pro něj můžete udělat. Zkuste nabídnout případně služby o kterých vy budete vědět, že tomu dítětti pomohou, zkuste ho případně doprovodit do té služby a zkuste s dítětem vytvořit nějakou dohodu,nějaký krizový plán. A teď vlastně co vy můžete akutně udělat. Taková ta největší chuť si ublížit, poškodit se trvá většinou po dobu takových dvacet minut. Pokud máte dítě, se kterým máte navázaný dobrý vztah, můžete s ním vytvořit nějaký aktivní plán, že si to dítě ho může napsat třeba do telefonu, to co vlastně používá,co dělat, když to na něj přijde. Takovou nejjednodušší technikou, která je tak je práce s dechem. Je důležité, aby to dítě bylo schopné se ukotvit.
Usadit se, opřít se o záda, pevně ukotvit nohy a aby se soustředilo na svůj dech, tzn. Dlouhý výdech, chvíli pauza a až se cítí aby se znovu to dítě nadechlo a zase pauza. Tady tenhle ten cyklus se může opakovat tak dlouho, dokud neodezní ta nutkavá potřeba si ublížit. Také můžete nabídnout vlastně techniku se smysly. Víte, že máme pět smyslů a vlastně můžete nabídnout, když to na tebe přijde, tak si vyber třeba pět předmětů, které mají bílou barvu a tím zaměstnáte pozornost papír, tričko, polštář, stěna, stůl. A dalším smyslem, kterým je sluch zkus vyjmenovat čtyři zvuky, které slyšíš, zkus zavřít oči a pohmatem pojmenuj třeba tři předměty a jakou mají strukturu, co cítíš, jestli jsou tvrdé, měkké, zkus vnímat nějaké vůně kolem sebe a nějakou třeba smyslovou chuť.
Další co můžete dětem nabídnout v případě, že cítí takový vnitřní hněv a nevliv. Je důležítá podpora ventilace emocí. My můžeme nabídnout bezpečnou ventilaci emocí, tzn, že můžeme dítěti říct, ať třeba si vezme polštář a pětkrát za sebou spočítá a udeří do polštáře, něco přitom říká a vnímá co cítí přitom, když vlastně do toho polštáře bouchá, jestli se mu vlastně ulevilo.V případě, že ještě nebude pociťovat dostatečně úlevu, může to zopakovat. Nebo můžete dítěti nabídnout, aby třeba třicet sekund dupalo nebo jednu minutu. Někdy to intenzívní dupání, kdy vlastně to dítě ze sebe vyvine tu emoci nebo aby zlomilo klacek nebo tužku a popsalo vám, co cítí. Roztrhá třeba velké množství papíru, může spočítat kousky. Něčím hoď, ale něčím čím nemůžeš něco rozbít tzn.
třeba prázdnou pet lahví, polštářem, tričkem. Klidně u toho zakřič, řekni co se s tebou děje.Některé děcka mají třeba rády, když si pustí nějakou dynamickou hudbu a jsou schopné to ze sebe třeba vytancovat nebo hýbat. Ono je to takové poslední, ono je to docela úsměvné, pusť se do uklízení.
Může se jednat o nějaké zahradní nářadí. Co dělat v případě, když je mi třeba smutno, chce se mi plakat, mám nějakou depresi nebo cítím nějakou slabost. Určitě může dívkám pomoci nějaká teplá relaxační koupel, do které si třeba nalejou nějakou voňavou přísadu a vnímají tu vůni. Nebo pokud třeba je ta holka schopná zalézt si do postele pod deku i přemýšlet třeba nad tím, že si pustí nějakou pěknou hudbu nebo jakou si vybere knížku.
Někdy vlastně můžeme i doporučit to, aby si třeba vzala krém a třeba ta místa, která by si chtěla sebepoškodit začala mazat tím krémem a vlastně tím odváděla pozornost. Určitě je možná vhodné mít připravenou nějakou kamarádku nebo kamaráda v záloze, když vlastně je ta nutkavá chuť si ublížit. Co se také všechno může stát nebo co můžeme doporučit, když to dítě necítí nic, má prázdnotu. Můžeme mu nabídnout, aby třeba šlo do mrazáku a mělo tam připravenou nějakou velikou kostku ledu a vlastně tu kostku ledu pořádně drželo v dlani než se rozpustí, aby ji na chvíli zase pustilo, protože ten stisk a ten chlad vlastně je to jiný pocit. Není už to pocit prázdnoty, ale cítím chlad. Najednou cítím nějaký pocit. Stejně tak mít připravenou nějakou aromatickou vůni a vlastně zapojit jiný smysl. Pokud se třeba někdo nedokáže soustředit, tak je dobré mít připravenou nějakou aktivitu, aby bylo to dítě nebo ten jedinec schopný vlastně zaměstnat svoje ruce.
Co je potřeba zmínit, jaké jsou mýty o sebepoškozování. Sebepoškozování není vlastně neúspěšným pokusem o sebevraždu. Určitě to není pokus o zviditelnění se. To je velice důležité,abychom na to pamatovali. Sebepoškozování se někdy říká, to je když se někdo řeže, ale to je mnohem, mnohem závažnější problém. To není jenom to, že se někdo řeže.Sebepoškozování v žádném případě není manipulace, to je také důležité, abychom si uvědomili. Nebo že sebepoškozování je pouhé volání o pozornost. Samozřejmě prevence je důležitá, určitě budeme dělat hodně proto, abychom děti naučili ovládat psychickou odolnost, aby k tomu sebepoškozování nedocházelo. A nejenom sebepoškozování je důležité, abychom byli schopní minimalizovat ty negativní jevy, které vlastně vedou k tomu, že v těch dětech se nahromadí takové pocity, že potom volí takovou to techniku. Určitě je důležité udržet funkci rodiny a zdravý životní styl. Já bych vás v rychlosti navedla k tomu, jak je možné pomoci žákovi, protože vy učitelé jste s těmi dětmi v intenzívním kontaktu a měli byste zavnímat ty rozdíly v tom chování, které vy můžete dost dobře vidět. Když je to dítě třeba spavější, straní se kolektivu nebo naopak v té interakci je podrážděné. To je případ, který byl ošetřený v našem krizovém centru, kdy pan učitel pozoroval změnu a vlastně opakovaně se snažil o navázání kontaktu s tou dívkou, až opravdu se mu svěřila s tím, že se sebepoškozuje. Postupem času spolu vytvořili takový pěkný vztah, kdy ta dívka nakonec souhlasila s tím, že ji pan učitel do toho centra doprovodí a půjdou tam spolu na první konzultaci. Dívka měla velký strach z toho, co by na to řekli rodiče, že si přála,aby ta krizová pomoc byla anonymní,aby o tom její maminka nevěděla a v našem centru krizoví interventi efektivně konzultovali pět krát a tady je potřeba říci, že ten učitel velmi dobře tu situaci vyhodnotil a pomohl té dívce v tom, aby byla vlastně jí zajištěna ta navazující péče. V návaznosti s tím se potom celá ta situace řešila jak na OSPODu tak s metodikem prevence a s maminkou.
Druhý případ je případ chlapce, který byl v pěstounské péči a dlouho ten chlapec utíkal z domova, ale také u toho chlapce byly drobné krádeže a sebepoškozoval se. Co bylo zásadní, že ten chlapec měl velmi hezké vztahy se svými pěstouny, přišli do našeho krizového centra.Chlapci byla nabídnuta pobytová forma krizové intervence, tady tu formu pomoci využili. Chlapec celkem snadno spolupracoval. Potom docházel i na víkendy domů, kdy můžeme i říci, že už ten chlapec nedodržoval to, co by si rodiče přáli, veškeré ty pravidla chtěli, ale co bylo zásadní, že rodiče oněm věděli, kontaktovali, když někde byl esemeskou. Potom ten chlapec se rozhodl u nás pobyt ukončit, nicméně, co bylo pozitivní, tak to bylo to, že ho navštívil psychiatr, který upravil medikaci. Rodiče pro chlapce vyhledali psychoterapeuta. Samotní rodiče si vyhledali skupinu takovou svépomocnou podpůrnou a jak to s nimi je dál nevíme, určitě ještě mají před sebou kus cesty a tím, že byli v té rodině pěkně navázané vztahy a využili tu síť těch služeb, tak věříme, že všechno dopadlo dobře.
Určitě by nebyla jednoznačná odpověď na to, jestli je sebepoškozování čistě jenom fenoménem dnešní doby, spíše bychom si měli přát, aby děti měly ručičky zabarvené jenom od barviček a aby ty ručičky nehyzdily nějaké jizvy.