Západně od Prahy, v blízkém sousedství ruzynského letiště, leží v ploché a zemědělsky hojně využívané krajině obec Dobrovíz.
Nejstarší zmínky o někdejší vsi pocházejí z první poloviny 13. století, kdy Dobrovíz získal klášter na Zderaze a to darem od Všebora z Hrabišic. Později na přelomu 14. a 15. století je doložen i vznik zdejší tvrze. Během husitského revolučního hnutí vesnici zabrali Pražané. Po husitských válkách patřila pražským měštanům, ale již roku 1447 ji získal Jindřich Libštejnský z Kolovrat , který ji připojil ke svému statku v nedalekém Buštěhradě. Při konfiskaci po roce 1620 však rod Kolovratů o Dobrovíz přišel. Na sklonku následné třicetileté války se ves vrátila do církevních rukou, kdy byla se statkem Středokluky připojena k Tuchoměřicím, patřícím staroměstskému jezuitskému semináři svatého Václava a Klimenta. Jezuité pak drželi Dobrovíz až do zrušení svého řádu v roce 1773.
Následkem třicetileté války sice ves, jako mnoho jiných značně utrpěla a částečně zpustla, ale v následujícím 18. století naopak nastal rychlý početní nárůst obyvatel i místní zástavby, především díky blízkosti Prahy i díky zdejší úrodné krajině.
Půdorys Dobrovíze umožnuje rozlišit několik hlavních vývojových etap. Jeho základem je přibližně obdélníková náves. Rozkládá se na návrší nad zářezem potoka a je obestavěna ze tří stran velkými usedlostmi. Na jižní straně návsi stával patrně někdejší klášterní dvůr, doložený v prvním desetiletí 15. století. Uprostřed návsi se nachází půvabná pozdně barokní kaple Panny Marie z konce 18. století s křídlovým štítem a sochami svaté Anny a Panny Marie.
V kotlině pod návsí najdeme rybníček. Tento svah pod návsí byl v 18. století zastavěn nepravidelnou domkářskou zástavbou. Současně vzniklo i několik menších usedlostí a chalup podle silnice do sousední Kněževsi a skupina domků v severní části vesnice. Právě na severu Dobrovíze pak pokračoval rozvoj této obce i ve 20. století. Z historicko-architektonického hlediska představuje Dobrovíz soubor lidové architektury jedinečných kvalit, který nemá v širokém regionu západně od Prahy srovnatelné obdoby a z těchto důvodů stojí obec rozhodně za prohlídku.
V obci se dochovaly i skromné doklady pozdně středověké zástavby jako například dům se zděným jádrem , pozdně gotickým portálkem a dalšími fragmenty z kamene. K nejstarším stavebním památkám patří také jádro místního mlýna.
Další doklady zástavby v obci pocházejí z 18. století. Dobou zdejšího největšího stavebního rozkvětu byl přitom klasicismus konce 18. a první třetiny 19. století. Dobrovízské klasicistní domy byly téměř vždy patrové , s interiéry zaklenutými charakteristickými ,,plackovými“ , nebo valenými klenbami s bohatou štukovou výzdobou fasád.
Luboš Hora-Kladno