Vracím se zase znovu a znovu do dob svého dětství a dospívání. Jsou to tedy již celá dlouhá desetiletí zpátky. Tenkrát, když jsem byl ve věku 10-15 let jsem nesportoval zdaleka tolik jako teď. O to více jsem však četl, i když trochu jiné knížky než čtu teď.
Hltal jsem dobrodružné romány pro mládež a mými nejoblíbenějšími autory byli vedle jasné jedničky Jaroslava Foglara takoví klasici dobrodružné literatury jako Karel May, Jules Verne, Ernest Thompson Seton, nebo ti čeští jako František Flos a František Běhounek. Do budoucna mě však nejvíce ovlivnil jiný český autor, jehož kompletní dílo pro mládež mám doma dodnes. Eduard Štorch se věnoval výhradně nejrannější historii na území současné české republiky. Z doby kamenné jsou jeho romány nejznámější. Mám tím na mysli především Štorchovy nezapomenutelné ,,Lovce mamutů“, které byly myslím již na prvním stupni základky i povinnou četbou.
Době kamenné se věnují i další jeho romány jako ,,Volání rodu“, ,,Osada Havranů“, nebo ,,U veliké řeky“. Tyhle tři byly na přelomu 70. a 80. let minulého století dokonce i zfilmovány. Dobu bronzovou reprezentuje velmi čtivý Štorchův román s případným názvem ,,Bronzový poklad“. A doba germánského osídlení naší vlasti je poutavě zobrazena v románu ,,Zlomený meč“.
Mě tenkrát ovšem nejvíce zaujaly romány z doby po příchodu Slovanů na území naší země. Chronologicky první z nich s názvem ,,Hrdina Nik“ popisuje historické období takzvané Sámovy říše a úspěšný boj našich předků s Avary i Franky. Ke dvěma románům z už slovanského osídlení české země jsem se tehdy nedostal. V těchto románech s názvy ,,O Děvín a Velehrad“/z období Velkomoravské říše/ a ,,Meč proti meči“ /z doby knížete svatého Václava/ autor až příliš propaguje tehdy zcela nové křesťanské náboženství, že je předlistopadová cenzura nepovolila vydat. Četl jsem je oba až v dospělém věku.
Ze všech Štorchových románů mě ale nejvíce zaujal jiný, jehož název jsem záměrně zatím neuvedl. Ten název románu zní ,,Zastavený příval“. Odehrává se na samém začátku 9.století především v půvabné romantické krajině Kokořínského dolu a popisuje nájezd Franků na české země, v době kdy Franská říše byla za císaře Karla Velikého na samém vrcholu celé své existence. Frankové si tehdy za cenu až neuvěřitelných krutostí a krveprolití podmanili prakticky všechny sousední národy.
Na jednom místě ale narazili a bez jakéhokoli úspěchu odtáhli s nepořízenou.
A bylo to právě v Čechách v malebné krajině Kokořínského dolu. Psal se rok 805 a Frankové vtrhli do Čech, aby si násilím podrobili místní slovanské obyvatelstvo.
Měli ohromnou mnohonásobnou převahu jak početní tak v mnohem dokonalejší výzbroji. Přesto z Čech nakonec odtáhli s nepořízenou a dá se klidně napsat i s ostudou. Slovanské obyvatelstvo, konkrétně příbuzné kmeny Čechů, Pšovanů a Lutomiriců se jim postavili v oblasti Kokořínského dolu na opevněném hradišti s názvem Canburg. Frankové sice poplenili s nelítostností jim vlastní okolí Canburgu, ale samotné hradiště se jim dobýt nepodařilo, ač o to usilovali sebevíc.
Slovanské příbuzné kmeny se pod vedením svého náčelníka Běcha se bránily tak udatně, že Frankové nakonec z Čech odtáhli nejen s nepořízenou, ale i hanbou. Samotný náčelník Běch při obraně Canburgu padl. Zapamatujte si to málo známé jméno Běch. A to hned z několika důvodů. Nejenže velel úspěšné obraně Canburgu, ale současně je teprve třetí historicky doloženou osobností z území naší vlasti. Po markomanském náčelníkovi Marobudovi a franském kupci Sámovi se v roce 805 objevuje český náčelník Běch. Protože ani Marobud ani Sámo nebyli slovanského, natož českého původu, je Běch vůbec prvním Čechem v dějinách, jehož existenci je možné historicky doložit. Tedy ne Bořivoj a už vůbec ne svatý Václav drží prvenství v historické doloženosti své existence. Tím prvním byl vzhledem k dalším ,skoro o celé století dříve málo známý český hrdina jménem Běch. Statečně bránil a také úspěšně ubránil slovanské obyvatelstvo v Čechách proti nájezdu germánských Franků a za svobodu našich předků položil i život.
Luboš Hora-Kladno