Rytířská epika
Zhruba od druhé poloviny 13. století se v české literatuře začíná objevovat nový literární žánr , kterým je takzvaná rytířská epika. Tento žánr se nezabývá , jak tomu bylo dosud jen ryze náboženskými motivy, ale ve svých dílech již oslavuje hrdiny světské-především středověké panovníky a hrdiny. Vzniká nejen v českých zemích, ale ve velké většině Evropy, především ve Francii a Německu, ale například i ve východoevropském Rusku. Konkrétními nejznámějšími díly rytířské epiky jsou ve Francii ,,Píseň o Rolandovi“, v Německu ,,Píseň o Niebelunzích“ a v Rusku ,,Slovo o pluku Igorově“.
V české literatuře je hlavním dílem světské /rytířské / epiky ,,Alexandreida“. Jejím hlavním hrdinou je naoko slavný antický hrdina Alexandr Veliký /zemřel roku 323 před naším letopočtem/, který v dávné minulosti dobyl Persii a vytvořil na jejím území ohromnou říši. Alexandr však svými schopnostmi i rytířskými ctnostmi má připomínat ideál soudobého evropského feudálního panovníka a jeho ideál se objevuje i v dalších evropských literaturách.
V českém případě má Alexandr Veliký připomínat mocného českého přemyslovského krále Přemysla Otakara II., který též dokázal značně rozšířit český stát o Horní a Dolní Rakousy, Korutany, Kransko a Krajinsko. Šlo proto o skladbu vysoce aktuální , ve které se navíc odrážel nejeden politický problém. Ten je viděn očima soudobé české vysoké šlechty .
Pro svou poutavost byla česká ,,Alexandreida“ často opisována ještě v následujícím století , přitom byla i přepracovávána, takže nakonec existují v podstatě dvě její verze.
Alexandrovská látka se těšila ve středověku neobyčejné oblibě , takže ji nacházíme prakticky ve všech tehdejších evropských literaturách. České zpracování této tématiky se opírá o francouzského básníka Gualtera Castellionského , kerý však svou ,,Alexandreidu „ složil již na konci předcházejícího 12. století.
Kromě české ,,Alexandreidy“ existuje i stejnojmenné dílo německé, které napsal přímo v Čechách pro krále Přemysla Otakara II. Ulrich von Etzenbach.
Česká Alexandreida zobrazuje Alexandrovy /Otakarovy/ hrdinské činy, ale zároveň ukazuje marnou cestu za slávou až světovládou. Celá skladba, která měla původně asi 9 000 veršů se žel nedochvala celá, ale asi jen
z jedné třetiny. Jako umělecké dílo zaujme stejně bohatým jazykem, jako snahou o co nejkonkrétnějším vyjádření. Básnické obbrazy jsou voleny tak, aby byly co nejbližší českému prostředí. Alexandr je vylíčen jako středověký vladař a jeho bojová taktika je vlastně zobrazením taktiky českého vojska v bitvách. I některé postavy mají vyloženě česká jména. Ve šlechtickém prostředí byl Alexandr zřejmě chápán jako zobrazení českého krále Přemysla Otakara II.
Luboš Hora-Kladno