Počátky dějepisectví v literatuře – Kosmas
Ve 12. století, kdy byl rod Přemyslovců všeobecně uznáván jako panující rod v českém státě/stále pouze knížectví a ještě ne království/ již latina definitivně vytlačila staroslověnštinu z našeho písemnictví. Současně u nás bylo téměř definitivně vymýceno pohanství a křesťanská církev začíná usilovat o politické osamostatnění.
Spisy se v tomto období píší téměř výhradně latinsky, ale vedle převažujících duchovních témat se začínají objevovat i témata nová a sice dějepisná a dokonce i první dramata. Z duchovní tematuiky je nejdůležitější zpracování legendy o zakladateli ,,Sázavského kláštera“, zprvu pouhém poustevníkovi později mnichovi tohoto kláštera svatém Prokopu.
Prvním dějepisným dílem po celá dlouhá staletí nepřekonaném je latinsky psaná ,,Chronica Boemorum“
v českém překladu ,,Kronika česká“. Jejím autorem je děkan svatovítské kapituly /chrámu/ známý Kosmas. Ten se dožil na svou dobu úctyhodného věku – osmdesáti let /1045-1125/ a zažil za svého života hned několik českých knížat, takže jeho záznamy z období osmdesátiletého života lze považovat za hodnověrné a historicky velmi cenné. Kosmas však ve své ,,Kronice české“ nelíčí jen události, které sám měl možnost prožít, ale i události v českých dějinách starší včetně těch nejstarších/pověst o praotci Čechovi a bájném zakladateli vládnoucíhho rodu Přemyslu – Oráčovi ad./. Při tom využívá vedle vlastních zážitků i dalších dvou pramenů-jednak zprávy očitých svědků historických událostí i bájné vyprávění starců o úplně nejstarší české historii. Tyto jeho dva zdroje samozřejmě už postrádají historickou hodnověrnost a zejména vyprávění starců o počátcích českých dějin je spíše souborem historicky nedoložených pověstí a bájí.
Kosmas svým dílem sledoval především politický cíl, když chtěl upevnit pozici českého feudálního státu. Jako vysoký církevní hodnostář propaguje křesťanské náboženství a ve sporu mezi duchovními a světskými feudály stojí jednoznačně na straně duchovenstva.
Kosmas je zakladatelem našeho dějepisectví . Jeho ,,Kronika česká“ má základní důležitost jako historický pramen, ale je třeba ji cenit i jako dílo umělecké. Kosmas se totiž projevuje jako vynikající vypravěč obeznámený se soudobou literaturou latinskou i se soudobou literární teorií. Je srovnatelný s nejlepší soudobou evropskou literární tvorbou. Svou kroniku sice napsal latinsky, ale při psaní myslel vlastenecky česky což je vidět z několika vyloženě českých slov vložených do latinského textu.
Dějepisectví ve 12. století obohatilo dosud převážně pouze duchovní témata o nový prvek literární tvorby a vytvářelo předpoklady pro ,,zesvětštění písemnictví“.
Sám Kosmas považovaný za původního otce našeho dějepisectví nalezl i několik svých pokračovatelů. Nejvýznamnějšími z nich jsou jmény neznámí ,,Kanovník vyšehradský“ /pokračoval v Kosmově kronice/ a ,,Mnich sázavský“ popsal vznik a historuii ,,Sázavského kláštera“/. Žádný z nich se však Kosmovi nevyrovnal ani rozhledem ani literárním nadáním.
Luboš Hora-Kladno