Postupné vytlačení staroslověnštiny latinou v 11. století
Po celé 11. století je v českém státě postupně vytlačována staroslověnská literatura stále sílící literaturou latinskou. Souvisí to s příklonem českého státu k západu, kde je latina jediným uznávaným literárním jazykem.
Přesto se snaží literatura psaná staroslověnsky ještě v 11. století udržet. Vznikají některá staroslověnská díla a do staroslověnštiny se navíc překládají i díla latinská. Originálním dílem staroslověnštiny v Čechách je v 11. století takzvaná ,,Druhá staroslověnská legenda o svatém Václavu“. Oproti té první z 10. století se jedná již o vyloženou středověkou legendu , snažící se působit na čtenáře líčením fantastických zázraků.
Hlavním střediskem staroslověnštiny je v této době Sázavský klášter, kde působí mniši podporující staroslověnský jazyk. Zde vznikají zlomky modliteb zvané jako ,,Pražské hlaholské zlomky“. Jejich největším jazykovým významem je, že se v nich vedle klasické staroslověnštiny začínají objevovat již vyloženě české jazykové prvky.
Staroslověnština však není v 11. století již latině rovnocenným soupeřem a začíná jí stále více podléhat až na konec na přelomu 11. a 12. století podlehne definitivně. Důvodem k tomu je i vyhnání staroslověnských mnichů ze Sázavského kláštera samotným českým knížetem v roce 1097, při němž jsou zničeny i jejich staroslověnské knihy.
Přesto ještě staroslověnské základy české literatury zcela nevymizely. Důkazem toho jsou za prvé tak zvané glosy, což jsou poznámky psané sice latinkou do latinských spisů, ale mající v sobě stále staroslověnské i nově vznikající české prvky.
Spisovná čeština se formuje v této době na staroslověnských základech. Nejvýznamnějším takovým dílem je duchovní písen ,,Hospodine , pomiluj ny“ /v ryze českém znění ,,Hospodine smiluj se nad námi“. / Tato písen /spíše jen několik zvolání a proseb k Bohu/ má v sobě jak staroslověnské tak již vyloženě české prvky a někdy je dokonce považována za nejstarší památku vyloženě české literatury. Tato píseň brzy zlidověla a udržela se v povědomí ještě po několik dalších století. Byla zpívána při slavnostních příležitostech a hrála vlastně úlohu dnešní státní hymny.
Luboš Hora-Kladno