Literatura doby husitské
Období radikální husitské revoluce začalo oficiálně první pražskou defenestrací 30. července roku 1419.
V tomto období se nebývale zvětšil význam literatury a zároveň se dovršil proces počeštování našeho písemnictví . Čeština dobyla na latině poslední pozice tím, že pronikla do teologické a správní oblasti a
u radikálních husitů i do bohoslužeb. Oproti 14. století se změnili nositelé kulturního života a to mělo za následek celou řadu dalších změn. Do popředí literárního života se dostala tvorba bezprostředně spjatá
s aktuálními problémy života a česky psaná literatura vyjádřila ve svých nejlepších dílech smýšlení a cítění mas, jejichž boje doprovázela. Byly položeny základy k nové literární kultuře , které se lidu nejen přibližovaly, ale také mu sloužily. Husitství především odvrhlo dřívější středověké hrdiny ať už šlo o světce
v legendách, stejně jako o rytíře a feudály v rytířských eposech. V souvislosti s tím vymizela tradiční duchovní a rytířská epika, jejíž fantastická tematika byla neslučitelná s novými úkoly literatury snažící se vyrovnávat s naléhavými otázkami dne. A stejně tak nebylo místo pro středověké drama a světskou lyriku. Přesto však nelze říci, že by husitství nějak mechanicky přetrhalo jakousi souvislost se starší literaturou.
Ze starší literární tradice si ovšem vybíralo jen to, na čem mohlo budovat. Husitské literatuře šlo o to, aby mohla co nejhlouběji zasahovat do života a proto se rozvinulo v nebývalé míře tendenční básnictví a především duchovní píseň..
Literární projev husitské doby byl zaměřen především na životní praxi . Výrazně se změnil oproti starší době poměr sil literatury české a latinské, když čeština začala mít nad latinou čím dál tím výraznější převahu. Čeština pronikala výrazně do literatury a latina tím zrácela své dřívější výsadní literární postavení. Stávala se méně důležitou pro literární projevy než tomu bylo dříve a současně se i zmenšoval počet čtenářů znajících latinu. Český člověk měl najednou možnost osvojit si potřebné vzdělání v mateřském jazyce. Zatlačováním latiny do pozadí v husitské době se měnil i obsah pojmu ,,česká literatura“, kterou prosazovala díla psaná už vyloženě česky. Nejnápadněji se to projevilo v lyrice, kde se výrazně rozšířilo uplatnění českého zpěvu hojným pěstováním české duchovní a kostelní písně. Právě písen se stala jedním z nejvíce pěstovaných druhů.
Husitská kultura byla kvalitativně odlišná od kultury doby předhusitské. Husité usilovali o kulturu vycházející z jiných předpokladů, než z jakých vycházela kultura dřívější doby . A plnila i jiné funkce a opírala se o jinou společenkou základnu. Ve svých nejpokrokovějších projevech velmi plodně využívala především lidových prvků. Otvírala pramen lidové tvořivosti.
Luboš Hora-Kladno