Tomáš Štítný ze Štítného/ okolo 1333 až okolo-1409/
Kázání Jana Milíče z Kroměříže byla i jedním z popudů ke spisovatelské činnosti Tomáše Štítného ze Štítného. O životě Štítného máme jen málo zpráv. Můžeme si však o něm udělat představu podle narážek v jeho spisech. Patřil k některé zchudlé šlechtě- větve panského rodu Benešoviců. Narodil se na tvrzi ve Štítném u jihočeské Žirovnice. Patrně byl příslušníkem chudého zemanstva , které se nemohlo uživit ze svých statků a proto odešel na studia do Prahy. Ta však nedokončil a vrátil se na rodnou tvrz , kde se oženil a patrně nepříliš úspěšně hospodařil. Při tom zajížděl do Prahy, kde byl silně ovlivněn Milíčovými kázáními. Nakonec se do Prahy odstěhoval natrvalo a začal svou literární činnost.
Štítný byl typem vzdělance, který zahrnul do svého programu prostý lid. Původně sice psal pro své děti výchovné spisy, ale později se obracel k širokému čtenářstvu. Myslel přitom především na drobnou venkovskou šlechtu , která měla jeho myšlenky předávat prostému venkovskému lidu. Jako spisovatel jednak skládal z převzatých poznatků a jednak i překládal. Jeho volné překlady jsou zajímavé tím, že některé části překládaných spisů vypouští a jinde zase spisy doplňuje vlastními názory.
Ještě ke konci 14. století napsal svůj první spis jako sborník traktátů , který je dnes nazýván jako ,,Knížky šestery o obecných věcech křesťanských“ . Tento sborník tvoří promyšlený celek a podává poučení o věcech nezbytných k dokonalému životu v rámci křesťanské víry , přičemž ale není zaměřen k abstraktním úvahám , ale k potřebám denního života.
Později Štítný své drobné traktáty doplňoval, přepracovával a shrnoval do nových sborníků. Nejznámější z nich jsou ,,Knihy naučení křesťanského.“
Štítný se však neomezil pouze na drobné traktáty. Zabýval se také základy věrouky a to v díle ,,Řeči besední“. V tomto díle vykládá autor náročnější náboženské a filozofické otázky. Poučuje v něm například o Bohu o stvoření světa a podobně. Výklady Štítného se po středověkém způsobu opírají o církevní autority , jejichž spisy ovšem Štítný domýšlí a volně upravuje. V dokladech, které uvádí ke svým výkladům ze života , horlí proti přepychu i proti nespravedlivým pánům.
Dalším Štítného dílem jsou ,,Řeči sváteční a nedělní“. Je to sbírka krátkých pojednání, vhodných k nedělnímu a svátečnímu besedování.
Ve svých spisech poučujících o hlavních mravoučných a teologických otázkách , které zasahovaly i do praktické životní problematiky , usiloval Štítný o zharmonizování feudálního řádu , ve kterém viděl stále se zvětšující trhliny. Domníval se ovšem, že feudální řád je neměnný a spravedlivý, protože je dílem božím. Cestu k jeho nápravě viděl v návratu k feudálnímu řádu takzvaně ,,neporušenému“. Proto se jeho učení nemohlo stát východiskem revolučního hnutí. Předností Štítného díla je však skutečnost, že zpřístupnil lidu nejvyšší soudobou vzdělanost. Psal česky , navíc přístupně a srozumitelně a přitom dbal i o slovesné krásno.
Luboš Hora-Kladno