Předchůdci mistra Jana Husa
Ve druhé polovině 14. století dochází k pořízení úplného překladu Bible do češtiny. Tímto činem se dostává širším vrstvám lidu do rukou mocná ideologická zbraň. Zájem o Bibli byl živen a podporován k činností takzvaných Husových předchůdců. Tak říkáme myslitelům i kazatelům, kteří se snažili samostatně promýšlet možnost nápravy společnosti na náboženském podkladě , a tím připravovali půdu ideologům husitského revolučního hnutí. Někteří z nich psali své spisy latinsky a proto jejich činnost neměla širší ohlas mezi masami. Mezi takové kazatele patří například Němec Konrád Waldhauser /zemřel roku 1369/ . Waldhausera povolal do Prahy sám Karel IV. . Byl to kazatel německého patriciátu a univerzitního studentstva. Ve svých německých a latinských kázáních se projevoval jako kazatel , který usiloval o nápravu společnosti ,,shora“. Čeští posluchači mu z velké většiny nerozuměli a proto je z Husových předchůdců nejméně významný.
Zcela jiným případem je český kazatel Jan Milíč z Kroměříže /zemřel roku 1374/. I když napsal řadu děl
v latině, němčině i češtině-především modlitby po kázání/velká většina se jich žel nedochovala/, především působil jako kazatel. Milíč kázal už česky a obracel se k českému publiku . Navíc se svými kázáními obracel vyloženě k lidovým masám. Tento nebojácný kazatel se odvážil veřejně kritizovat i samotného českého krále a římského císaře Karla IV. Sám ke konci svého života se zřekl veškerého majetku a žil po vzoru prvotních křesťanů vzorným křesťanským životem. Zájem o jeho kázání i síla reformního hnutí byly tak veliké, že si Milíčovi žáci vynutili středisko českého kazatelství v Betlémské kapli, jejíž stavba byla započata v roce 1391.
Jedním z představitelů učeného křídla byl i jistý Matěj z Janova /zemřel roku 1394/. Ten nejen kázal , ale byl i autorem rozsáhlého spisu ,,Pravidla Starého i Nového zákona“.
V seriálu Dějiny české literatury se pomalu dostáváme do nového -15. století, možná nejslavnějšího století našich dějin-století ve kterém vypukla husitská revoluce. Ještě než k ní došlo /vypukla oficiálně roku 1419/ zapsali se nesmazatelně do dějin české literatury další dva autoři. Na samém počátku 15. století to byli Tomáš Štítný ze Štítného /svá vrcholná díla napsal na přelomu 14. a 15. století a zemřel někdy v letech 1401-1409/ a především jeden z největších Čechů mistr Jan Hus.
Luboš Hora-Kladno