Sociální satira ve druhé polovině 14. století
Významnou formou literárního vyjádření byla ve drhé polovině 14. století satira. Právě v oblasti tendenčního básnictví a to především v satiře byly vytvořeny nejpokrokovější literární památky předhusitské doby. Byla to hlavně sociální satira která směřovala k odhalování přiostřujících se sociálních rozporů , protože její autoři viděli tuto problematiku takzvaně ,,zdola“ , z hlediska vykořisťovaných. Ve svých nejlepších dílech navazuje toto básnictví na dědictví Dalimilovy kroniky a přímo předjímá bojovou poezii husitské doby.
Jedním z nejvýznamnějších děl sociální satiry je ,,Hradecký rukopis“. Skládá se ze tří částí: 1. ,,Desatero kázanie božie“, 2. ,,Satiry o řemeslnících a konšelích“, 3. ,,Bajka o lišce a džbánu“.
První část ,,Desatero“ je vlastně veršované kázání. Autor v něm vystupuje proti všem hříchům porušujícím desatero, ale zvláštní pozornost věnuje přestupkům hospodářského rázu. Právě zde je jeho satira nejútočnější, protože se staví na stranu chudých a bohatým dokonce zastřeně hrozí možností sociální vzpoury. Tak bylo poprvé v naší literatuře otevřeně vysloveno stanovisko chudiny. Své vyprávění prokládá autor několika historkami prokazujícími dobrou znalost soudobého života.
Satiry o řemeslnících a konšelích jsou psány stejným tónem. Napadají nejen konšely, ale i např. Ševce, kováře, sladovníky , řezníky, pekaře i další řemeslníky , vyčítají jim převážně přestupky sociálního rázu a hrozí jim peklem.
V Bajce o lišce a džbánu ukazuje autor, že i vychytralý chytrák může na svou chytrost doplatit.
Své mluvčí měla v tomto období však i konzervativní vysoká šlechta. Byl jím například Smil Flaška z Pardubic se svou rozsáhlou alegorickou skladnou ,,Nová rada“, která se obrací formou rad alegorických zvířat králi -lvovi. Smil tak představil ideál panovníka podle představ panstva.
Z mladších satir dodnes zaujme živým zobrazením výstupu ve staročeské krčmě veršovaná hádka ,,Podkoní a žák“, ve které se dva chudáci hádají o přednost svého stavu. Oba vypočítávají výhody svého života a těší se na budoucnost , která je čeká. Oba přitom ale bezděky odhalují svoji vlastní bídu.
Luboš Hora-Kladno