Česky psaná literatura ve druhé polovině 14. století-drama ,,Mastičkář“, proza ,,Tkadleček“, odborná i zábavná tvorba, světská lyrika
Jak již bylo uvedeno začíná mít česky psaná literatura ve druhé polovině 14. století pozvolna převahu nad literaturou latinskou. Navíc se objevuje nový literární žánr, kterým je drama. Má tu výhodu, že diváci nemusí být gramotní a mohou pochopit jeho smysl. Právě v českém dramatu se poprvé objevil zájem
o každodenní život a úsilí i o jeho pravdivé zobrazení.
Patrně nejstarším českým známým dramatem je ,,Mastičkář“, který vznikl ještě těsně před polovinou 14. století. Jedná se o zlomek velikonoční hry, jehož podstatnou část tvoří barvitý příběh ze středověkého trhu , zesměšnující šarlatánské prodavače hojivých mastí a jiných léků. Žel samotná čeština se v ,,Mastičkáři“ mohla zpočátku uplatnit jen tak, že zůstávaly zachovány latinské zpěvy původní obřadní hry, k nimž se připojoval veršovaný překlad do češtiny. Teprve později bývaly přidávány i samotné verše bez přímé opory
v latinském textu. To už nešlo jen o překlad latinských zpěvů, naopak české složky přispívaly k obohacení hry samé.
Významným česky psaným dílem konce 14. století je ,,Tkadleček“. Dílo je jakýmsi prozaickým protějškem latinské legendy ,,Život svaté Kateřiny“. Po této stránce jde o dílo výlučné obsahem i pojetím vzdálené širším vrstvám. Svou náročností je však svědectvím o kulturní výši českých vzdělanců na konci 14. století. Námětem skladby je spor mezi Tkadlečkem a zosobněným Neštěstím, které prý bylo příčinou nevěry jeho milé Adličky Pernikářky. Hádka je míněna patrně alegoricky , ale symboly díla nedovedeme dnes jednoznačně vyložit. Spor , rozpoutaný pro nevěru milé , přechází v disputaci o obecný problém, zda člověk může určovat svůj osud a do jaké míry je jeho osud ovlivňován Boží vůlí. Spor končí vítězstvím Neštěstí.
Ve druhé polovině 14. století vzniká i řada dalších česky psaných literárních děl. Například vznikají krátké samostatné povídky, bajky , paraboly a další. Vedle nich se začíná objevovat i česky psaná odborná próza, ve které se češtna uplatnila nejdříve v kronikářství a právnictví.
Posledním typem česky psané literatury ve druhé polovině 14. století je světská lyrika. Je zajímavé, že zde mluvená lyrika většinou mizí a nahrazuje ji lyrika zpívaná. Básník je tak svým způsobem i hudebním skladatelem. Světská lyrika vznikala zčásti ve šlechtickém prostředí, ale především ji vytvářeli studenti Pražské university, kterým se říkalo žáci. Známá je například ,,Závišova píseň“-nářek nad neoblomností milé končí českými slovy: ,,Jižt mne vše radost ostává/opouští/. Ještě známější je ,,Píseň veselé chudiny“ , která
s přímo šibeničním humorem zobrazuje bídu chudých studentů.
Luboš Hora-Kladno