Latinská literatura ve druhé polovině 14. století
Latinská literární tvorba začíná zhruba od poloviny 14. století pozvolna ustupovat rozvíjející se literatuře české. Přesto i v latinském jazyce vznikají ve druhé polovině 14. století některá významná díla.
Především duchovní autoři píší nové legendy o dalších světcích. Legenda o slovanském poustevníku, později mnichu i zakladateli Sázavského kláštera /kázalo se v něm staroslověnským jazykem/ byla díky své hlavní postavě svatém Prokopu poměrně oblíbená, i když byla napsána nejprve latinsky a teprve později přeložena do češtiny. Bylo to zejména proto, že v legendě o svatém Prokopu vystoupil vedle zájmu o staroslověnskou tradici do popředí ještě vřelý vztah k chudině i národní důraz na Prokopovo češství. Tato skladba je psána na způsob kroniky a líčí světcův život od narození až do smrti. Přitom je zdůrazněn jeho vřelý vztah k chudým a vzorný život v Sázavském klášteře.
Nejvýznamnější latinskou legendou ze druhé poloviny 14. století je patrně ,,Život svaté Kateřiny“.
Svatá Kateřina byla světicí oblíbenou především u vyšších společenských vrstev. Uctíval ji především samotný Karel IV., ale i vzdělanci z Karlovy univerzity.
Existovaly tři typy latinských legend o svaté Kateřině. První vyprávěl o Kateřinině obrácení na křesťanskou víru, druhý o jejím umučení a třetí konečně spojoval obojí. K poslednímu typu se řadí i samotný ,,Život svaté Kateřiny“. V této legendě se vypravuje , jak královská dcera Kateřina přijme křesťanství a zasnoubí se samotnému Kristu. Později získá v učené disputaci pro křesťanskou víru padesát pohanských mistrů. Nakonec je pro svou stálost v křesťanské víře umučena.
Kromě legend se píše i veršovaná rytířská epika. Typickým příkladem je skladba ,,Tristan a Izolda“. Jejím námětem je osudová moc lásky. Tristan je vyslán pro krásnou Izoldu, aby ji přivedl jako manželku ke stárnoucímu králi Markovi. Cestou k němu oba omylem vypijí kouzelný nápoj lásky , který je určen právě pro stárnoucího Marka a Izoldu. Po jeho vypití se Tristan s Izoldou ,,hříšně“ milují. Titulní postavy se tak staly symbolem lásky, která je mocnější než všechny konvence.
Kromě latinských legend a eposů vzniká ve druhé polovině 14. století i latinsky psaná zábavná literatura. Jedná se především o prozu. Známá je například ,,Trajánská kronika“- smyšlený popis cest do východních krajin.
Luboš Hora-Kladno